Jojo ta Praha

Jojo, město Praha je město mnoha možností a mnoha pokušení, někdy následovaných pádem do hlubin
nelidství. Takovej mladej člověk si to klidně přijde do Prahy, na nádraží vidí ty lidi, dojde
na Václavák a říká si hmm to je něco jinýho než u nás doma. Tady bude život, vidíš Jardo ty možnosti,
tu budoucnost, ten dobrej život, třeba i peníze budou... Tak si to tak pochoduje, celkem draze se
ubytuje. Ono se to v praze nedá srovnat s naší vesnicí, říká si, tady to je normální. A začne v praze
žít,ať už studovat nebo pracovat a přemýšlí, sem tu nějak sám, měl bych někam vyrazit, seznámit se
nebo aspoň poznat kamarády. Tak si vyjde, snaží se jít mezi ten rej života do centra, do děje kultury
v malý republice. Dojde do nějaký knajp a zežere se jako kráva. Ráno se vzbudí s matnýma vzpomínkama
a říká si hmm bylo to drahé, příště to uděláme jinak. Příště jde dopadne to uplně stejně, ale pozná
nový lidi, specijelní pražskou sortu - hospodský povaleč obecný. Tak to tak táhne nějakej ten rok a
pak si začne říkat, kde je ta praha, za kterou jsem přijel? Prožije několik nepříliš zdařilých známostí,
povětšinou s nevalnýma holkama, který ho použijou jako zdroj peněz nebo že zrovna nikoho nemaj. Tož
táhne to dál, má už nějaký i celkem dobrý kámoše, ale žádnou velkou změnu necítí. Začíná ho bavit práce
a normální život, ale ten se mu v té praze nedaří uskutečňovat, tož začíná myslet, jesli by nebylo lepší
se vrátit dom, kde jsou lidi normální, holky slušnější a život čistější. Zjistí, že se na ten život do
prahy nehodí, ale není jednoduchý s tím hnedka něco udělat. Přemýšlí a přemýšlí, pije a pije, řešení
se bojí najít, má strach. Čím víc přemýšlí tím víc pije. Je otázkou, zda se neupije.

Komentáře (0)