Dvojný a trojný integrál: Dělení D(obdélníky),oblast , I – uvnitř , E - spol.bod s
I(,D)E(,D), I(,D)…součet ploch v I(,D), E(,D)…součet ploch v E(,D)
E(,D) I(,D), sup I(,D)=(), inf E(,D)=()
vnější míra ()() vnitřní míra, ()=()=() míra množiny měřitelná
V:Jsou-li 1,2 takové, že mají společné nejvýše body hraniční, měřitelné
12 měřitelná, míra sjednocení (12)= (1)+ (2) součet měr
f omezená na měřitelné, =i, i, i libovol. bod (i,i)
S(D)=f(i,i) i…část. integrální součet příslušný dělení D
S(,D), posloupnost Dm,(Dm)0, max diam (průměr) i =supdist(x,y), x,yi
lim (m,(Dm)0) S(,Dm)= f d, nezávisí na volbě (i,i) ani výběru Dm
V(post. podm. ex. ):f spojitá sk. vš. v (měřitelná)-míra množ. bodu nespojitosti=0
Míra množiny v R3: dělení kvádry D, jinak stejné
f omez. na , i, lib. (i,i,i)i, S(,D)=f(i,i,i) i, Dm,(Dm)0
lim (m,(Dm)0) S(,Dm)= f d
Vlastnosti: (f+g)d=. f+. g, (12) f=(1)f+(2)f, 1,2 spoj b nejv hranice
monotonie gf na g f, spec. f0 f 0, f f,
f spoj., uz. ex., f d=f().()
V(Fubiniho):f integrovatelná, g1, g2 def. a spoj. na , pro x je g1(x)2(x)
f(x,y) dxdy=[a,b]([g1(x),g2(x)] f(x,y) dy) dx)=[a,b] dx .[g1(x),g2(x)] f(x,y) dy
g1(x,y) z g2(x,y) f(x,y,z) dxdydz=1dxdy.[g1(x,y),g2(x,y)] f(x,y,z) dz
a z b f(x,y,z) dxdydz=[a,b] dz.[(z)] f(x,y,z) dxdy
Transformace(substituce): na 1 vzájemně jednoznačné,
x=x(u,v), y=y(u,v) – spoj. diferencovatelné na , det((x,y)/(u,v))=J 0 v
1 f(x,y) dxdy= f(x(u,v),y(u,v)).Jdudv
R3 jedn., s.d. x=x(u,v,w),..,z=..1 f(x,y,z) dxdydz= f(x(u,v,w),..).Jdudvdw
Křivkové integrály: (x(t),y(t),z(t)), t1,t2>, x(t),y(t),z(t)(0,0,0) spoj.
křivka x=x(s),..,z=z(s), f(x,y,z) def. na křivce, omez., S(D)=f(k,k,k).sk, sk= sk- sk-1
Dm,(Dm)0, lim (m,(Dm)0) S(Dm)=c f(x,y,z) ds křivkový integrál 1.druhu
c f(x,y,z) dS=[0,L] f(x(S),..,z(S)) dS, délka křivky x=x(t),..,z=z(t), t1,t2>:
ds=([x(t)]2+[y(t)]2+[z(t)]2) dt, c f(x,y,z) ds=[t1,t2] f(x(t),..,z(t)).([x]2+[y]2+[z]2)dt
křivkový integrál 2.druhu: S(x,y,z)=P(x,y,z)i+Q(..)j+R(..)k
P(k,k,k).xk+Q(..).yk+R(..).zk limitní přechod c P(x,y,z)dx+Q(..)dy+R(..)dz
x=x(t),..,z=z(t), xk –xk-1=x()(t2 – t1)I= [t1,t2] [P(x(t),y(t),z(t)).x(t)+Q(..).y(t)+R(..).z(t)]dt
Jestliže se kříž. der. rovnají, pak k. i. 2. dr. nezávisí na křivce, jen na konc. a poč. bodě
f(x,y,z)=Pi+Qj+Rk,U(x,y,z), dU=Pdx+Qdy+Rdz, P/y=Q/x, P/z=R/x, Q/z=R/y
Pdx+Qdy+Rdz=U(x,b)-U(,b), U(x,y,z)=[x0,x] P(,y,z) d+[y0,y] Q(x,,z) d+[..]R(..)d
V(Greenova): předp.:uzavřená křivka, oblast jednoduše souvislá
P(x,y), Q(..), P/y (x,y), Q/x (..) spoj. na 1>> c Pdx+Qdy= (Q/x–P/y) dxdy
velikost plochy vyj. uzavř. křivkou =1/2 c xdy – ydx, g. význam–plocha pláště c z ds
Aproximace funkcí: n(x)=c0g0(x)+..+cngn(x), ciR, gi(x)-zákl. fce lin. nezávislé
1) Hermitorova interpolace- x0,..,xm uzly, n(xi)=f(xi) + rovnost derivací v uzlech
2) (a[n(x)–f(x)]2)dx spoj., [(n(xi)–f(xi))2] diskrétní, 3) Čebyševovo – stejnoměrná
Interpolace polynomická n(x)=c0+c1x+c2x2+..+cnxn, n(x)= Ln(x) Lagr. polynom
Ln(x0)=f(x0)… Ln(xm)=f(xm), Fi(x)=(x-x0)..(x-xi–1)(x-xi+1)..(x-xn)/[(xi-x0)..(xi-xi–1)(xi-xi+1)..(xi-xn)]
Lagrangeův polynom Ln(x)= f(xi) Fi(x)
Newtonův polynom: princip kce Ln(x)= L0(x)+(L1(x)–L0(x))+(L2(x)–L1(x))+..+(Ln(x)–Ln-1(x))
Diference 1.ř. f(xi,xi+1)=yi+1–yi/[xi+1–xi], k. řád f(xi,..,xi+k)= f(xi+1,..,xi+k)–f(xi,..,xi+k-1)/[xi+k–xi]
Nn(x)=f(x0)+f(x0,x1)(x-x0)+f(x0,x1,x2)(x-x0)(x-x1)+..+f(x0,..,xn)(x-x0)(x-x1)..(x-xn-1)
Přesnost a kvg interpol. aproximace: f(x), , uzly x0,..,xn, Ln(x)
1) přesnost: Rn(x)=Ln(x)–f(x)=n(x).f(n+1) () / (n+1)!, n(x)=(x-x0)(x-x1)..(x-xn),
(min(x,x0,..,xn), max(x,x0,..,xn)), f(n+1)() Mn+1 Rn(x) Mn+1/(n+1)!.max n(x)
2) Un={x0(n),..,xn(n)}, max xi+1(n) – xi(n) 0
Interpolace spline fcemi:S(x)=Si(x) < xi–1–xi>, SC(2)
S(x)=Si(x)=ai+bix+cix2+dix3, okraj. podm. S(a)=y0, S(b)=yn nebo S(a)=y0, S(b)=yn
Si-1(xi–1)=Si(xi–1)= Mi-1 momenty, a1M0+2M1+ b1M2=c1, a2M1+2M2+ b3M3=c2
Metoda nejmenších čtverců: n(x)=c0g0(x)+..+cngn(x), ciR, gi(x)-zákl. fce vybrané
diskrét. případ x0,..,xm m=[(f(xi)–n(xi))2], m2(c0,..,cn)=m (f(xi)–n cj gj (xi)
m2(c0,..,cn)/ck=0, k=0,..,n, soust. normál. rov. - gk(x) diskr. lin. nezávislé
(gk(x0),.., gk(xn)), k=0,..,n, diskr. skal. součin (,)m=m (xi).(xi),
s. n. r. n (gk,gj)m cj=(f,gk)m, k=0,..,n určíme cj a dosadíme n(x)=c0g0(x)+..+cngn(x)
Volba zákl. fcí: 1) gk(x)=xk (1,x,x2,..,xn), n9 ekv. děleníšpatně podm. úloha
2) ortogonální (ortonormální) pol. (gi,gj)m=ij, ij=0 ij, ij0 i=j
(gk, gk)m ck=(f,gk)m pro k=0,..,n ck=(f,gk)m/(gk, gk)m
Metoda nejmenších čtverců ve spoj. případě: f(x), x, n(x)=c0g0(x)+..+cngn(x)
=( [a,b] f(x)–n(x) dx), 2=[a,b] (f(x)–n(x))2 dx, (,)=[a,b] (x).(x) dx
podm. minimality 2(c0,..,cn)/ck=0, k=0,..,n
syst. norm. rov. n (gk,gj).cj=(f,gk), k=0,..,n určíme cj a dosadíme do n(x)
Volba zákl. fcí ve spoj. případě: 1) g0(x)=xk –klas. algebraické pol.-nepřesné
2) ortogonální pol.-Legendrovy na 1,t2>
(gk,gj)=kj, kj=0 kj, kj0 k=j,, (gk, gk).ck=(f,gk) ck=(f,gk)/(gk, gk)
Pk(t)=1/(2k.k!).dk/(d.tk).[t2-1]k ortogonální na <-1,1>
Vektorové prostory se skal. součinem: X..vekt. prostor, skal. součin (u,v):X×XR
vlast.: 1 (u,v)=(v,u), 2 (u+v,w)=(u,w)+(v,w), 3 (u,v)=(u,v), 4 (u,u)0, (u,u)=0u=oX
kanonický skal. součin Rn: (u,v)=u1v1+..+unvn, C (u,v)= [a,b] f(x).g(x) dx
Def. ortogonality: u a v jsou ortogonální uv(u,v)=0
Norma=velikost vektoru – def. u=(u,u), vlast.: 1 u>0, u=0 u=o
2 u=.u, 3 (u,v) u.v-S-C-B ner., 4 u+vu+v nerovnost
Metrika: (u,v)=u-v=vzdál. 2 vektorů, vlast.: 1 sym. (u,v)=(v,u), 2 (u,v)0,
(u,v)=0 u=v, 3 (u,v) (u,z)+(z,v) nerovnost
Schmidtův ortonormalizační proces: u1,..,un báze, e1,..,en báze ortonormální
1.krok e1=u1/u1, 2. krok e2*=e1+u2, (e2*,e1)=0, e2=u2–(u2,e1)e1/u2–(u2,e1)e1,
3.krok e3*=e1+e2+u3, (e3*,e1)=0, (e3*,e2)=0, e3=u3–(u3,e1)e1–(u3,e2)e2/čit.
Ortogonální doplněk: dána M=množ. vektorů, M={u,uM}
Lin. operátory: X,Y v.p., A(zobrazení):XY, Def.: A lineární, jestiže A(x+y)=A(x)+A(y),
A(rx)=rA(x), xX, rR, vlast.: 1 oxoy, 2 -x -A(x), 3 lin. komb. lin. komb.,
4 obraz vekt. podprostoru v X je v.pp. v Y, 5 vzor v. pp. v Y je v.pp. v X
jádro (v. pp. v X) Ker A={uX, A(u)=oy}=A–1({oy}), dim Ker A=d(A) defekt operátoru
Im A (v. pp. v Y)={A(u),uX}=A(x), dim Im A=h(A) hodnost operátoru
V: dim X< , d(A)+h(A)=dim X, A izomorfismus: A prosté- Ker A={o}, A na y: Im A=Y
Maticová reprezentace lin. operátorů: L(X,Y) – množina všech lin. operátorů z X do Y
L(X,Y)prostor matic, (A+B)(x)=A(x)+B(x), (rA)(x)=rA(x), dimX=n,dimY=m L(X,Y)Mmn
A: XY, X{u1,..,un}=U báze, Y{v1,..,vn}=V, A(u1),..,A(un)
A(u1)=a11v1+a21v2+..+am1vm,..,A(un)=a1nv1+a2nv2+..+amnvm, =(aij)=matice (a11,..,amn)
TV=.U.V.TU, TV…souř. vzhledem k V tj. Y=1v1+..+mvm, V=(1,..,m)
A izomorfismus- UV čtvercová regul., A–1 také izo, –1UV inverzní matice
Def. podobnosti: A a B podob., jestliže ex. regul. mat. P, že A=P–1.B.P nebo A=P.B.P–1
Def. vlast. čísel: yT=A.xT=. xT pro C a xo, pak č. C nazveme vlastním a x přísluš. vlast. vektorem, A.xT–. xT=o, (A– I)xT=o, det (A– I)=0 – charakt. rov.
(a11–)x1+..+a1nxn=0, an1x1+..+(ann–)xn=0 1,..,nC
Tahák Fyzika 20 - hydromechanika, termodynamika | Teplotní roztažnost, vedení tepla, cykly... |
Tahák Zkušebnictví, nauka o materiálech | Fakulta stavební VUT, ČVUT |
Tahák Nauka o budovách 51, NB 51, NB 50 | ČVUT, Fakulta stavební |