§ 1
(1) Jednací řád Poslanecké sněmovny upravuje zásady jednání Poslanecké sněmovny (dále jen "Sněmovna"), jejích orgánů a funkcionářů, zásady jednání společné schůze komor Parlamentu, styky Sněmovny navenek, postavení poslanců, orgánů a funkcionářů Sněmovny.
(2) Sněmovna upravuje v rámci tohoto zákona usnesením své vnitřní poměry a podrobnější pravidla jednání Sněmovny a jejích orgánů.
§ 2
Mandát poslance vzniká zvolením. Náhradník nabývá mandát poslance, za nějž náhradník nastupuje, okamžikem zániku mandátu tohoto poslance (§ 6 písm. a), c), d) a f)).
§ 3
Prohlášením učiněným osobně na schůzi Sněmovny se může poslanec svého mandátu vzdát. Brání-li účasti poslance na schůzi Sněmovny závažné okolnosti, může tak učinit též prohlášením sepsaným formou notářského zápisu, které se doručí předsedovi Sněmovny a nesmí být starší než jeden měsíc.
§ 4
Poslanec skládá na první schůzi Sněmovny, které se zúčastní, slib předepsaný Ústavou. Učiní tak pronesením slova "slibuji" a podáním ruky tomu, do jehož rukou slib skládá. Předsedající dá před tím znění slibu přečíst. Složení slibu stvrdí poslanec svým podpisem.
§ 5
(1) Poslanec obdrží průkaz opatřený fotografií, razítkem Sněmovny a podpisem předsedy Sněmovny.
(2) Průkaz ověřuje, že jeho držitel je členem Sněmovny, má práva a povinnosti poslance a slouží rovněž jako osobní průkaz poslance potvrzující jeho totožnost.
§ 6
Mandát poslance zaniká
a)odepřením slibu poslance nebo složením slibu s výhradou,
b)uplynutím volebního období Sněmovny,
c)prohlášením poslance na schůzi Sněmovny, kterým se vzdává mandátu nebo okamžikem doručení notářského zápisu o vzdání se mandátu (§ 3) do rukou předsedy Sněmovny,
d)okamžikem, v němž nastala okolnost, která má za následek ztrátu volitelnosti poslance,
e)rozpuštěním Sněmovny,
f)okamžikem, kdy se poslanec ujal úřadu nebo funkce, jejichž neslučitelnost s funkcí poslance stanoví Ústava nebo zákon.
§ 7
Začal-li poslanec vykonávat funkci, která je ze zákona s výkonem mandátu poslance neslučitelná, oznámí to neprodleně předsedovi Sněmovny.
§ 8
V pochybnostech o ztrátě volitelnosti a v pochybnostech o neslučitelnosti funkce s výkonem funkce poslance se postupuje podle zvláštního zákona.
Účast na jednání Sněmovny a jejích orgánů
§ 9
(1) Poslanec se účastní jednání Sněmovny a jejích orgánů, do nichž byl zvolen nebo ustanoven.
(2) Po zahájení schůze Sněmovny nebo jejího orgánu oznámí předsedající jména poslanců, kteří požádali o omluvení neúčasti na jednání.
(3) Nemůže-li se poslanec zúčastnit jednání Sněmovny nebo jejího orgánu, omluví se předsedovi toho orgánu, o jehož jednání jde.
(4) Poslanec se omluví tak, aby byl podle povahy věci o omluvě zpraven předseda Sněmovny nebo předseda toho orgánu, o jehož jednání jde, pokud možno před počátkem jednání, na které se omlouvá.
(5) Evidenci účasti poslance na schůzi Sněmovny a na schůzích jejích orgánů, včetně důvodů neúčasti, pokud je poslanec uvede, vede předseda Sněmovny nebo předseda příslušného orgánu.
§ 10
(1) Zveřejnění projevů poslanců pronesených ve Sněmovně a v jejích orgánech nepodléhá žádným omezením, nejde-li o neveřejné schůze nebo jejich neveřejné části.
(2) Delegace vyslaná shromážděním k předání petice do budovy Sněmovny nebo tam, kde Sněmovna a její orgány jednají, může mít nejvýše 5 členů.
Oprávnění poslance požadovat informace a vysvětlení
(1) Poslanec je oprávněn požadovat od členů vlády a vedoucích správních úřadů informace a vysvětlení potřebná pro výkon jeho funkce.
(2) Informace a vysvětlení jsou členové vlády a vedoucí správních úřadů povinni poskytnout poslanci do 30 dnů, pokud jejich poskytnutí nebrání zákony upravující mlčenlivost anebo zákaz jejich zveřejnění.
Vyslovení souhlasu k trestnímu stíhání poslance
(1) Žádost příslušného orgánu o vyslovení souhlasu Sněmovny k trestnímu stíhání poslance, jakož i oznámení o zadržení poslance při spáchání trestného činu nebo bezprostředně poté, musí obsahovat zejména vymezení skutku, o který jde, a jeho předpokládanou právní kvalifikaci.
(2) Předseda Sněmovny neprodleně rozhodne, zda vysloví souhlas s odevzdáním zadrženého poslance soudu, a svoje stanovisko sdělí bez odkladu příslušnému orgánu. Současně postoupí žádost nebo oznámení podle předchozího odstavce mandátovému a imunitnímu výboru k projednání a podání zprávy s návrhem Sněmovně. O takové žádosti nebo oznámení rozhodne Sněmovna na své první následující schůzi usnesením, které zašle příslušnému orgánu do 5 dnů od jeho přijetí.
(1) Disciplinární řízení se zavede proti poslanci, který se svým projevem učiněným ve Sněmovně nebo v Senátu, nebo v jejich orgánech dopustí jednání, pro které by mohl být jinak trestně stíhán.
(2) Disciplinární řízení lze zavést proti poslanci, který svým projevem učiněným ve Sněmovně nebo v Senátu nebo v jejich orgánech urazí poslance, senátora, ústavního soudce nebo jinou osobu, která má oprávnění zúčastnit se schůze Sněmovny a jejích orgánů ze zákona.
(3) Disciplinární řízení se zavede také proti poslanci, který se dopustí přestupku a požádá orgán příslušný k projednání přestupku o projednání přestupku v disciplinárním řízení.
(4) Mandátový a imunitní výbor zahájí disciplinární řízení o disciplinárním provinění uvedeném v odstavci 1 na návrh předsedy Sněmovny nebo z vlastního podnětu, o disciplinárním provinění uvedeném v odstavci 2 na návrh uraženého a o přestupku podle odstavce 3 na základě postoupení věci příslušným orgánem podle zvláštního právního předpisu.4a)
---------------------------------------
4a) § 71 písm. d) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů.
§ 14
(1) Mandátový a imunitní výbor provede v rámci disciplinárního řízení nutná šetření a poslanci, proti němuž se disciplinární řízení vede, poskytne možnost, aby se vyjádřil a obhájil. Po provedeném šetření rozhodne o uložení disciplinárního opatření nebo řízení zastaví.
(2) U přestupků, které lze projednat jen na návrh, zjistí mandátový a imunitní výbor před zahájením disciplinárního řízení, zda byl návrh podán oprávněnou osobou a zda byly dodrženy i další podmínky stanovené zvláštním zákonem.
(3) Poslanec má právo být zastupován při disciplinárním řízení jiným poslancem nebo advokátem.
(4) O námitce podjatosti rozhodne organizační výbor, který může přikázat věc jinému výboru.
(5) Z jednání výboru, který vede disciplinární řízení, jsou vyloučeni jeho členové, jichž se disciplinární řízení týká.
§ 15
(1) Za disciplinární provinění podle § 13 odst. 1 a 2 lze poslanci uložit povinnost omluvit se za nevhodný výrok ve stanovené lhůtě a stanoveným způsobem nebo uložit pokutu až do výše jednoho měsíčního platu poslance.
(2) Za přestupek podle § 13 odst. 3 lze poslanci uložit napomenutí nebo pokutu až do výše, kterou za přestupek stanoví zvláštní zákon.
(3) Lhůta a způsob omluvy podle odstavce 1 se uvede ve výroku rozhodnutí, kterým se ukládá disciplinární opatření.
(4) Disciplinární opatření lze poslanci uložit do jednoho roku ode dne, kdy k disciplinárnímu provinění nebo přestupku došlo.
§ 16
(1) Proti rozhodnutí příslušného výboru v disciplinárním řízení má poslanec, proti němuž se disciplinární řízení vede, právo odvolat se ke Sněmovně do 15 dnů od doručení písemného rozhodnutí.
(2) Sněmovna k odvolání poslance po rozpravě rozhodne, že disciplinární opatření potvrzuje, mění nebo zrušuje a řízení zastavuje, nebo zrušuje a věc vrací k dalšímu řízení.
§ 17
Jestliže se poslanec, kterému bylo uloženo disciplinární opatření omluvit se podle § 15 odstavec 1, ve stanovené lhůtě a stanoveným způsobem neomluví, výbor, který disciplinární řízení vedl, rozhodne o vhodném způsobu uveřejnění disciplinárního rozhodnutí nebo poslanci uloží pokutu až do výše jeho jednoho měsíčního platu.
§ 18
Výnos z pokut je příjmem státního rozpočtu.
(1) Předsedající může za nepřístojné chování ve Sněmovně uložit poslanci pořádkové opatření, kterým je napomenutí, a za opakované nepřístojné chování vykázat poslance z jednacího sálu nejdéle do konce jednacího dne, v němž k vykázání došlo.
(2) Proti rozhodnutí předsedajícího o uložení pořádkového opatření napomenutí nebo vykázání z jednacího sálu se může poslanec odvolat ke Sněmovně bezprostředně po jeho uložení. Sněmovna bez rozpravy rozhodnutí předsedajícího potvrdí nebo zruší. Rozhodnutí Sněmovny je konečné.
(3) Vykázaný poslanec musí mít možnost účastnit se hlasování.
§ 20
Pořádkové pravomoci předsedajícího schůze Sněmovny podléhají vedle poslanců všichni další účastníci jednání Sněmovny a osoby, které jsou jednání Sněmovny přítomné v prostorách vyhrazených hostům, veřejnosti a zástupcům sdělovacích prostředků. Chovají-li se tyto osoby nepřístojně, může předsedající schůzi přerušit, rušitele pořádku nechat vyvést Parlamentní stráží a vyhrazená místa dát vyklidit.
(1) Zasedání sněmovny je stálé. Zasedání Sněmovny svolává prezident republiky, a to tak, aby bylo zahájeno nejpozději třicátý den po dni voleb. Neučiní-li tak, sejde se Sněmovna třicátý den po dni voleb. Na takovou okolnost upozorní poslance písemně vedoucí Kanceláře Poslanecké sněmovny (dále jen "vedoucí Kanceláře").
(2) Zasedání Sněmovny může být jejím usnesením přerušeno. Celková doba, po kterou může být zasedání přerušeno, nesmí překročit 120 dnů v roce.
(3) V době přerušení zasedání Sněmovny neběží lhůta uvedená v § 91 odst. 1 a 2 pro projednání návrhu zákona ve výborech a § 103 odst. 2 o minimální době pro projednání přikázané kapitoly návrhu zákona o státním rozpočtu ve výboru.
(4) Zasedání Sněmovny končí uplynutím jejího volebního období nebo jejím rozpuštěním.
§ 22
(1) Poslanci se sejdou po svém zvolení na ustavující schůzi Sněmovny.
(2) Ustavující schůze Sněmovny se může sejít nejdříve jeden den po uplynutí předchozího volebního období Sněmovny.
(3) Ustavující schůzi Sněmovny svolá bývalý předseda Sněmovny, je-li poslancem. Není-li bývalý předseda Sněmovny poslancem, svolá schůzi, za předpokladu, že je poslancem, nejstarší bývalý místopředseda Sněmovny, a není-li ani toho, nejstarší poslanec nově zvolené Sněmovny; pokud ten svolání ustavující schůze odmítne, svolá ji následující nejstarší poslanec.
(4) Ustavující schůzi Sněmovny zahájí a až do zvolení nového předsedy Sněmovny ji řídí poslanec, který ji svolal.
§ 23
(1) Předsedající ustavující schůze Sněmovny složí slib poslance před shromážděním poslanců.
(2) Ostatní poslanci složí slib do rukou předsedajícího ustavující schůze Sněmovny (§ 4).
§ 24
Předsedající ustavující schůze požádá Sněmovnu, aby vzala na vědomí ustavení volební komise pro volby konané na ustavující schůzi Sněmovny, která byla ustavena z návrhů poslaneckých klubů (§ 116 odst. 2). Dále dá stanovit počet členů a provést ustavení mandátového a imunitního výboru.
§ 25
Sněmovna zvolí svého předsedu.
§ 26
Předseda Sněmovny se ujme řízení schůze. Na návrh předsedy rozhodne Sněmovna o počtu místopředsedů a provede jejich volbu.
§ 27
Na návrh předsedy rozhodne Sněmovna o počtu ověřovatelů Sněmovny a rozhodne o návrhu na jejich nominaci.
§ 28
Sněmovna zřídí své výbory a stanoví počty jejich členů.
(1) Předsedovi Sněmovny přísluší zejména
a)zastupovat Sněmovnu navenek,
b)přijímat slib prezidenta republiky,
c)přijímat prohlášení prezidenta republiky, kterým se vzdává svého úřadu,
d)navrhovat prezidentu republiky jmenování předsedy vlády podle čl. 68 odst. 4 věta druhá Ústavy,
e)přijímat slib členů Nejvyššího kontrolního úřadu,
f)postoupit Senátu návrh zákona a návrh mezinárodní smlouvy vyžadující souhlas Parlamentu, s nímž Sněmovna vyslovila souhlas,
g)postoupit prezidentu republiky k podpisu přijaté zákony,
h)zasílat předsedovi vlády k podpisu přijaté zákony,
i)podepisovat zákony a usnesení Sněmovny, popřípadě jiné listiny vydávané Sněmovnou.
(2) Předsedovi Sněmovny dále přísluší
a)povolat náhradníka na uprázdněný poslanecký mandát a vydat mu osvědčení, že se stal poslancem,
b)dávat souhlas, aby byl odevzdán soudu zadržený poslanec, který byl dopaden při spáchání trestného činu nebo bezprostředně poté,
c)stanovit pořadí, v němž jej budou místopředsedové Sněmovny zastupovat,
d)svolávat, zahajovat a ukončovat schůzi Sněmovny a společnou schůzi Sněmovny a Senátu,
e)v době přerušení zasedání svolávat Sněmovnu ke schůzi před stanoveným termínem,
f)přerušit schůzi Sněmovny při nepořádku nebo není-li Sněmovna schopna se usnášet,
g)jmenovat a odvolávat vedoucího Kanceláře.
(3) Předseda Sněmovny plní i další úkoly stanovené zákonem nebo úkoly, jimiž ho Sněmovna pověří. Vykonává i jinou působnost v případech svěřených zákonem České národní rady do působnosti jejího předsednictva, nestanoví-li zákon jinak.
(1) Místopředsedové Sněmovny zastupují předsedu Sněmovny na jeho pokyn nebo v určeném pořadí.
(2) Při zastupování předsedy Sněmovny mají místopředsedové Sněmovny práva a povinnosti předsedy.
(3) Místopředsedové se střídají v řízení schůze Sněmovny v pořadí dohodnutém s předsedou Sněmovny; nedojde-li k dohodě, určí pořadí předseda Sněmovny.
§ 31
Odvolat předsedu Sněmovny nebo místopředsedu Sněmovny lze jen na písemný návrh nejméně dvou pětin všech poslanců.
§ 32
Sněmovna zřizuje z poslanců mandátový a imunitní výbor, petiční výbor, rozpočtový výbor, kontrolní výbor, organizační výbor, volební výbor, výbor pro evropské záležitosti a další výbory, na nichž se usnese.
§ 33
(1) Kromě členství ve výboru mandátovém a imunitním, petičním a organizačním může být poslanec členem nejvýše dvou dalších výborů.
(2) Poslanec může být předsedou pouze jednoho výboru.
(3) Poslanec, který je členem vlády, nemůže být členem výboru. Předseda a místopředsedové Sněmovny jsou členy jen organizačního výboru.
(1) Výbory jsou ze své činnosti odpovědny Sněmovně.
(2) Výbor projednává věci, které mu přikáže Sněmovna, a věci, na jejichž projednávání se usnese.
(3) V době, kdy je zasedání Sněmovny přerušeno, výbory nejednají.
§ 35
(1) Ustavující schůze výborů svolává předseda Sněmovny. Výbor řídí předsedou Sněmovny pověřený člen výboru do doby, než je zvolený předseda výboru potvrzen Sněmovnou.
(2) Výbor zvolí na ustavující schůzi předsedu. Pokud Sněmovna zvoleného předsedu nepotvrdí, požádá výbor, aby v určené lhůtě zvolil nového předsedu. Nezvolí-li výbor nového předsedu v určené lhůtě, nebo Sněmovna nového předsedu nepotvrdí, zvolí předsedu výboru Sněmovna.
(3) Sněmovna může požádat výbor, aby do určené lhůty zvolil nového předsedu. Pokud tak výbor v určené lhůtě neučiní, nebo Sněmovna nového předsedu nepotvrdí, požádá Sněmovna výbor podruhé, aby jí předložil návrh na potvrzení nového předsedy. Pokud tak ani podruhé výbor v určené lhůtě neučiní nebo Sněmovna nového předsedu nepotvrdí, zvolí nového předsedu výboru Sněmovna.
(4) Výbor může na písemný návrh dvou pětin svých členů zvolit nového předsedu. Volbu nelze uskutečnit dříve, než po uplynutí sedmi dnů po podání návrhu. Pokud Sněmovna nového předsedu nepotvrdí, zůstává ve funkci původní předseda.
(5) Předseda výboru se ujímá své funkce po potvrzení volby Sněmovnou nebo po zvolení Sněmovnou. Potvrzením nebo zvolením nového předsedy Sněmovnou zaniká výkon funkce předcházejícího předsedy.
(6) Výbor zvolí místopředsedy a ověřovatele výboru.
§ 36
(1) Schůze výboru svolává a řídí jeho předseda nebo jím pověřený místopředseda. Je-li předseda výboru nepřítomen, svolává a řídí schůze výboru některý z místopředsedů. Jsou-li předseda i místopředsedové nepřítomni, svolá a řídí schůzi výboru jeho člen, jehož tím výbor nebo předseda pověří.
(2) Předseda je povinen svolat schůzi výboru, stanoví-li to Sněmovna nebo požádá-li o to předseda Sněmovny anebo alespoň dvě pětiny všech členů výboru. V takovém případě svolá schůzi výboru ve lhůtě stanovené Sněmovnou nebo do 15 dnů od žádosti předsedy Sněmovny anebo poslanců. V ostatních případech svolává schůze výboru na dny, které jsou určeny jako jednací dny výborů, pokud se výbor nadpoloviční většinou všech svých členů neusnese jinak.
(3) Předseda výboru navrhuje pořad jednání výboru a dobu a způsob projednávání jeho jednotlivých bodů. Člen výboru může navrhnout doplnění nebo změnu pořadu jednání. Výbor rozhodne, na který jednací den a hodinu schůze výboru se vždy zařadí bod "Návrh termínu a pořadu příští schůze výboru".
(4) Po schválení návrhu pořadu jednání výboru je pro přijetí návrhu na doplnění pořadu jednání a na změnu doby stanovené pro projednávání jeho jednotlivých bodů třeba, aby s ním vyslovily souhlas alespoň tři pětiny všech členů výboru. Pro přijetí návrhu na vypuštění schváleného bodu pořadu nebo jeho části stačí souhlas nadpoloviční většiny přitomných členů výboru.
§ 37
Schůze výborů jsou veřejné, nestanoví-li tento zákon jinak nebo neusnese-li se výbor, že schůze nebo její část je neveřejná. Řízení v disciplinárních věcech je vždy neveřejné.Schůze výboru nebo její části, která byla prohlášena za neveřejnou, se mohou zúčastnit poslanci, prezident republiky, členové vlády a osoby, které se mohou zúčastnit schůze Sněmovny a jejích orgánů ze zákona; jiné osoby mohou být přítomny jen se souhlasem výboru.
§ 38
(1) Výbor je schopen se usnášet, je-li přítomna alespoň třetina všech jeho členů.
K platnosti usnesení je třeba souhlasu nadpoloviční většiny přítomných členů výboru, pokud zákon nestanoví jinak.
(2) Poslanci, kteří nejsou členy výboru, mají na schůzi výboru poradní hlas; mohou se k projednávané věci vyjádřit a podávat k ní návrhy, nemohou však hlasovat.
§ 39
(1) Schůze výboru se účastní poslanci, kteří jsou členy výboru. Mohou se jí zúčastnit prezident republiky, členové vlády a osoby, které mají oprávnění zúčastnit se schůzí Sněmovny a jejích orgánů ze zákona; může jí být přítomen vedoucí Kanceláře a jím určení zaměstnanci Kanceláře Poslanecké sněmovny (dále jen "Kancelář sněmovny").
(2) Člen vlády a vedoucí jiného ústředního správního úřadu je povinen dostavit se osobně na schůzi výboru, jestliže o to výbor požádá, a podat požadované informace a vysvětlení, pokud jejich poskytnutí nebrání zákony upravující mlčenlivost anebo zákaz jejich zveřejnění.4)
(3) Člen vlády se může dát na schůzi výboru zastoupit jiným členem vlády nebo svým náměstkem, pokud výbor netrvá na jeho osobní účasti.
(4) Člen vlády, popřípadě ten, kdo ho zastupuje, a vedoucí ústředního správního úřadu si mohou na schůzi výboru přibrat odborníky.
(5) Předsedající může na schůzi výboru udělit se souhlasem výboru slovo i jiným osobám.
§ 40
(1) Pro projednání věci ve výboru určí předseda z členů výboru zpravodaje, který podá o této věci výboru zprávu.
(2) Menšina výboru, kterou tvoří alespoň jedna pětina všech členů výboru, může určit pro jednání výboru svého zpravodaje, který podá výboru oponentní zprávu menšiny výboru (dále jen "oponentní zpráva"); takovou zprávu může menšina výboru předložit Sněmovně.
§ 41
(1) Výbor přijímá o výsledcích svých jednání usnesení. Určený zpravodaj nebo zpravodajové se na vypracování usnesení podílejí. Usnesení podepisuje předseda, určený zpravodaj výboru a ověřovatel výboru.
(2) Výbor, pokud nepostupuje podle § 109a odst. 3, předloží usnesení podle povahy věci Sněmovně nebo je může zaslat příslušnému členu vlády anebo vedoucímu jiného ústředního správního úřadu. Člen vlády nebo vedoucí jiného ústředního správního úřadu, jemuž bylo usnesení výboru podle předchozí věty zasláno, je povinen do 30 dnů, pokud výbor nestanovil delší lhůtu, sdělit výboru informace a vysvětlení, která jsou usnesením žádána, pokud jejich poskytnutí nebrání zákony upravující mlčenlivost anebo zákaz jejich zveřejnění.4)
§ 42
(1) Výbory mohou konat společné schůze, určovat společného zpravodaje a přijímat společná usnesení. Hlasují však vždy odděleně.
(2) Nedohodnou-li se výbory na společném usnesení, přijme každý výbor usnesení vlastní.
§ 43
(1) O schůzi výboru se pořizuje zápis, v němž se uvede pořad schůze, kdo schůzi řídil, jaké návrhy byly podány, pokud na tom poslanec předkládající návrh trvá, kteří řečníci vystoupili v rozpravě jmenovitý seznam poslanců hlasujících o usneseních k jednotlivému bodu pořadu a informace o výsledku hlasování. Součástí zápisu jsou úplné texty předložených písemných pozměňovacích návrhů a návrhů nové předlohy, přijatých usnesení, prohlášení a jiných dokumentů, které byly předmětem jednání.
(2) Zápis po jeho ověření ověřovatelem schvaluje a podepisuje předseda výboru nejpozději do sedmi dnů od skončení schůze. Námitky proti takto schválenému zápisu lze uplatnit na nejbližší schůzi výboru, který o nich rozhodne. Schválený zápis spolu s usnesením o námitkách podaných proti němu se odevzdá k uložení společně s přílohami nejpozději do dvou měsíců od skončení schůze. Jde-li o společnou schůzi několika výborů, podepisují zápis předsedové a ověřovatelé zúčastněných výborů.
(3) Ze schůze výboru se pořizuje zvukový záznam, který se uchová po dobu šesti měsíců. Výbor se může usnést na delší době jeho uchování. Ve zvláštních případech se výbor může usnést, že se zvukový záznam nepořizuje. Zdůvodnění tohoto usnesení musí být součástí zápisu o schůzi výboru.
(4) Usnese-li se na tom výbor, pořizuje se ze schůze výboru těsnopisecký záznam a jeho přepis.
§ 44
(1) Každý výbor může zřídit pro řešení určité otázky nebo souboru otázek podvýbor. Členem podvýboru může být jen poslanec.
(2) Podvýbor předkládá výsledky svých jednání výboru, který jej zřídil.
(3) Pro činnost a jednání podvýboru platí přiměřeně ustanovení o činnosti a jednání výboru. Jednání podvýboru je neveřejné, pokud se podvýbor neusnese jinak.
(1) Mandátový a imunitní výbor zejména
a)zkoumá, zda jednotliví poslanci a náhradníci za poslance byli platně zvoleni, a svá zjištění předkládá podle povahy věci Sněmovně nebo předsedovi Sněmovny,
b)zkoumá, zda mandát poslance nezanikl, a v pochybnostech o zániku mandátu poslance pro ztrátu volitelnosti nebo pro neslučitelnost funkce s výkonem funkce poslance předkládá svá zjištění s návrhem předsedovi Sněmovny,
c)zjišťuje, zda jsou v imunitních věcech dány podmínky pro trestní stíhání poslance, provede urychleně nutná šetření a umožní poslanci, aby se osobně jednání zúčastnil a k věci vyjádřil; zprávu o výsledku svých zjištění s návrhem na rozhodnutí předkládá Sněmovně,
d)vede disciplinární řízení proti poslanci a rozhoduje v něm.
(2) Jednání mandátového a imunitního výboru je vždy neveřejné. Mohou se jej zúčastnit jen jeho členové a další osoby, u kterých to stanoví Ústava. Jiné osoby se mohou zúčastnit jednání mandátového a imunitního výboru jen s jeho souhlasem.
(1) Organizační výbor tvoří jeho předseda, kterým je předseda Sněmovny, místopředsedové výboru, kterými jsou místopředsedové Sněmovny a další členové výboru navržení poslaneckými kluby a ustavení podle zásady poměrného zastoupení.
(2) Organizační výbor může zvolit ze svých členů další dva místopředsedy výboru.
(3) Jednání organizačního výboru je neveřejné, pokud se výbor neusnese jinak.
(4) Organizační výbor organizuje a koordinuje práci orgánů Sněmovny v rozsahu stanoveném tímto zákonem a usneseními Sněmovny. Při plnění těchto úkolů mu přísluší zejména
a)připravovat schůze Sněmovny, společné schůze Sněmovny a Senátu a navrhovat předsedovi Sněmovny jejich termín a pořad,
b)stanovit usnesením dobu vyhrazenou pro pravidelné jednání orgánů Sněmovny,
c)doporučovat předsedovi Sněmovny zařazení návrhů zákonů, mezinárodních smluv vyžadujících souhlas Parlamentu, zákonných opatření Senátu, popřípadě jiných návrhů do návrhu pořadu schůze Sněmovny a navrhovat, kterému výboru, popřípadě výborům mají být přikázány,
d)doporučovat předsedovi Sněmovny, aby Sněmovně předložil návrh usnesení o povinnosti člena vlády dostavit se osobně na schůzi Sněmovny,
e)schvalovat plán zahraničních styků delegací Sněmovny, jejích orgánů a poslanců,
f)rozhodovat o přijímání zahraničních návštěv a vysílání delegací Sněmovny, jejích orgánů a poslanců, a to i mimo schválený plán zahraničních styků,
g)připravovat návrh rozpočtu Sněmovny pro jeho projednání ve Sněmovně a projednávat jeho plnění,
h)žádat poslanecké kluby o předložení dokladů k čerpání příspěvků poskytnutých z rozpočtu Sněmovny na úhradu jejich nákladů.
Volební výbor
(1) Pro účely volby členů Rady České televize členů Rady Českého rozhlasu (dále jen "Rada") zřizuje Poslanecká sněmovna volební výbor, jehož členy volí z poslanců podle zásady poměrného zastoupení.
(2) Je-li počet kandidátů navržených oprávněnými organizacemi a sdruženími vyšší než je trojnásobek počtu členů Rady, kteří mají být zvoleni, volební výbor posoudí podané návrhy a z navržených kandidátů splňujících předpoklady podle tohoto zákona vybere pro volbu Poslaneckou sněmovnou kandidáty v počtu odpovídajícím trojnásobku počtu členů Rady, kteří mají být zvoleni. Jestliže není počet kandidátů navržených oprávněnými organizacemi a sdruženími vyšší než trojnásobek členů Rady, kteří mají být zvoleni, volební výbor předloží Poslanecké sněmovně k volbě všechny navržené kandidáty splňující předpoklady podle tohoto zákona.
(3) Podrobnosti postupu upraví Poslanecká sněmovna svým usnesením, kterým také určí, v jakém rozsahu se pro postup podle odstavců 1 a 2 použije volební řád (příloha č. 2).
(1) Sněmovna může ze svých poslanců a dalších osob, které nejsou poslanci, zřizovat stálé nebo dočasné komise a stanovit jim v rámci své působnosti úkoly. Předsedou komise je vždy poslanec, kterého volí Sněmovna. Poslanec, který je členem vlády, nemůže být členem komise.
(2) Pro činnost a jednání komisí se užije přiměřeně ustanovení o činnosti a jednání výborů.
(1) Na návrh nejméně jedné pětiny všech poslanců může Sněmovna zřídit pro vyšetření věci veřejného zájmu vyšetřovací komisi. Předsedu a členy vyšetřovací komise, kterými mohou být jen poslanci, volí Sněmovna. Poslanec, který je členem vlády, nemůže být členem vyšetřovací komise.
(2) Usnesení Sněmovny, kterým se zřizuje vyšetřovací komise, obsahuje přesné určení věci, která má být vyšetřena, a lhůtu, ve které vyšetřovací komise předloží svá zjištění s návrhem Sněmovně. O návrhu rozhodne Sněmovna usnesením.
(3) Jednací řád vyšetřovací komise je přílohou č. 1 tohoto zákona.
(4) K objasnění důležitých skutečností může vyšetřovací komise opatřovat potřebné podklady, vyžadovat nezbytná vysvětlení a vyslýchat svědky a podle povahy věci přibrat znalce a tlumočníka. Podrobnosti o povinnosti svědčit, vydat věc, o předvolání a předvedení, zákazu výslechu, práva odepřít výpověď, o nároku na svědečné, jakož i o přibrání znalce nebo tlumočníka a o jejich právech a povinnostech stanoví jednací řád vyšetřovací komise.
(5) Vyšetřovací komise může pro provedení jednotlivých úkonů uvedených v odstavci 4 a pro dokumentaci své činnosti přibrat potřebný počet odborných pracovníků, zejména vyšetřovatelů a administrativně technických pracovníků, kteří svou činnost vykonávají na základě pověření vyšetřovací komise a jsou vázáni jen jejími pokyny.
(6) Jednání vyšetřovací komise je zpravidla veřejné. Na návrh člena vyšetřovací komise se může vyšetřovací komise usnést, že jednání vyšetřovací komise nebo jeho část jsou neveřejné. Učiní tak vždy, jsou-li předmětem jednání vyšetřovací komise utajované skutečnosti související s obranou nebo bezpečností státu nebo jiné závažné utajované skutečnosti.
(7) Jednání vyšetřovací komise nebo jeho části, které byly prohlášeny za neveřejné, se mohou kromě členů vyšetřovací komise zúčastnit jiné osoby, dala-li s jejich účastí vyšetřovací komise souhlas nebo stanoví-li tak zákon.
(8) Členové vyšetřovací komise a další osoby, které se zúčastní nebo jsou přítomny jednání vyšetřovací komise, jsou povinni zachovávat mlčenlivost o skutečnostech, o nichž se při jednání dozvědí; zbaveni této povinnosti mohou být jen usnesením Sněmovny.
(9) Nasvědčují-li skutečnosti zjištěné vyšetřovací komisí, že byl spáchán trestný čin, může vyšetřovací komise oznámit takovou skutečnost orgánům činným v trestním řízení.
(10) Pro činnost a jednání vyšetřovací komise se užije přiměřeně ustanovení o činnosti a jednání výboru, pokud jednací řád vyšetřovací komise nestanoví jinak.
§ 49
Náhradu nutných nákladů spojených s účastí na jednání vyšetřovací komise a náhradu ušlého výdělku osobám přizvaným k jejímu jednání určí předseda vyšetřovací komise. Nárokna náhradu zaniká, neuplatní-li ho oprávněná osoba u komise do tří dnů po její účasti na jednání komise nebo poté, co jí bylo sděleno, že k jednání nedojde; na to musí být oprávněná osoba upozorněna.
(1) Do působnosti Sněmovny patří zejména
a)projednávat návrhy zákonů a vyslovovat s nimi souhlas,
b)schvalovat společně se Senátem volební zákon, zákon o zásadách jednání a styku obou komor Parlamentu mezi sebou, jakož i navenek a zákon o jednacím řádu Senátu,
c)usnášet se o zákonu o státním rozpočtu,
d)usnášet se o návrhu státního závěrečného účtu,
e)schvalovat zákonná opatření Senátu,
f)projednávat mezinárodní smlouvy vyžadující souhlas Parlamentu a vyslovovat s nimi souhlas,
g)usnášet se společně se Senátem na vyhlášení válečného stavu,
h)vyslovovat společně se Senátem souhlas s pobytem cizích vojsk na území České republiky,
i)vyslovat společně se Senátem souhlas s vysláním ozbrojených sil mimo území České republiky,
j)volit na společné schůzi Sněmovny a Senátu prezidenta republiky,
k)usnášet se společně se Senátem, že prezident republiky nemůže ze závažných důvodů vykonávat svůj úřad,
l)kontrolovat činnost vlády, jednat o důvěře vládě a usnášet se na vyslovení nedůvěry vládě,
m)projednávat odpovědi vlády a jejích členů na písemné interpelace poslanců zařazené na pořad schůze Sněmovny,
n)navrhovat prezidentu republiky jmenování a odvolání prezidenta a viceprezidenta Nejvyššího kontrolního úřadu,
o)volit a odvolávat členy Nejvyššího kontrolního úřadu,
p)volit a odvolávat předsedu a místopředsedy Sněmovny a stanovit počet místopředů,
q)zřizovat výbory a stanovit počet jejich členů,
r)zřizovat komise a stanovit počet jejich členů,
s)zřizovat vyšetřovací komise a stanovit počet jejich členů,
t)potvrzovat předsedy výborů v jejich funkci po zvolení výborem,
u)v případě nezvolení předsedy výboru výborem volit předsedu výboru a navrhovat výboru volbu nového předsedy,
v)vyslovovat souhlas s trestním stíháním poslance,
x)rozhodovat o odvolání poslance proti rozhodnutí v disciplinárním řízení (§ 16) a o odvolání poslance proti rozhodnutí předsedy Sněmovny o uložení pořádkového opatření (§ 19 odst. 2),
y)navrhovat rozpočet Sněmovny a rozpočet Senátu,
z)schvalovat pravidla hospodaření poslaneckých klubů s příspěvkem podle § 78 odst. 2 a 4, za) usnášet se o vyjádřeních k návrhům aktů a dokumentů Evropských společenství a Evropské unie.
zb) schvalovat na návrh vlády úplatné nabývání aktiv Českou konsolidační agenturou v případě, že úplata za převody těchto aktiv přesáhne v jednom kalendářním roce 1 mld. Kč.
(2) Sněmovna vykonává i další působnost, stanoví-li tak zákon.
(1) Schůze Sněmovny se konají v době zasedání Sněmovny.
(2) Schůze Sněmovny svolává její předseda, stanoví-li tak zákon, nebo na základě usnesení Sněmovny.
(3) Není-li v usnesení řečeno, kdy se má schůze konat, svolá předseda Sněmovny schůzi nejpozději do 30 dnů od přijetí usnesení.
(4) Požádá-li o svolání schůze Sněmovny alespoň jedna pětina všech poslanců, svolá předseda schůzi nejpozději do 10 dnů od doručení žádosti; žádost musí být podána písemně a musí obsahovat návrh pořadu jednání.
(5) V době přerušení zasedání může předseda Sněmovny svolat Sněmovnu ke schůzi před stanoveným termínem, čímž je zasedání obnoveno. Učiní tak vždy, požádá-li jej o to prezident republiky, vláda nebo nejméně jedna pětina všech poslanců, a to nejpozději do 10 dnů od doručení žádosti. Žádost musí být podána písemně a musí obsahovat návrh pořadu jednání.
(6) O svolání schůze Sněmovny musí být poslanci vyrozuměni nejméně 5 dnů předem. Nebyla-li tato lhůta dodržena, může poslanec navrhnout odročení jednání; o takovém návrhu rozhodne Sněmovna hlasováním bez rozpravy.
(1) Poslanci je v jednacím sále trvale vyhrazeno poslanecké křeslo. Zasedací pořádek poslanců vychází z jejich příslušnosti k poslaneckému klubu a podléhá schválení Sněmovny.
(2) Schůze Sněmovny se účastní poslanci. Mohou se jí zúčastnit prezident republiky, členové vlády a osoby, které mají oprávnění zúčastnit se schůze Sněmovny a jejích orgánů ze zákona; může jí být přítomen vedoucí Kanceláře a jím určení zaměstnanci Kanceláře sněmovny.
(3) Schůze Sněmovny se mohou zúčastnit i další osoby, projeví-li s tím Sněmovna souhlas; předsedající jim může udělit slovo.
(4) Kromě osob uvedených v odstavci 2 a 3 mají do jednacího sálu přístup pouze ti, kdo k tomu mají výslovné svolení předsedy Sněmovny.
(5) Přítomnost dalších osob je přípustná jen do naplnění počtu míst v prostorách vyhrazených pro hosty, veřejnost a zástupce sdělovacích prostředků.
§ 53
(1) Sněmovna zahajuje své denní jednání nejdříve v 9 hodin a končí nejpozději ve 21 hodin. Hlasování o návrzích zákonů, o pozměňovacích návrzích k nim a o mezinárodníchsmlouvách vyžadujících souhlas Parlamentu a o změně této doby pro hlasování, lze zahájit nejpozději do 19 hodin. Na návrh nejméně jedné pětiny všech poslanců, případně dvou poslaneckých klubů se může Sněmovna usnést jinak.
(2) Před koncem každého jednacího dne ohlásí předsedající den, hodinu a pořad příštího jednání.
(3) Schůze Sněmovny se nekonají v pondělí, v sobotu a v neděli, pokud se Sněmovna neusnese jinak.
§ 54
(1) Schůzi Sněmovny zahájí předsedající ve stanovenou dobu, bez ohledu na počet přítomných poslanců.
(2) Schůzi Sněmovny řídí její předseda nebo místopředsedové v dohodnutém pořadí.
(3) Sněmovna určí z řad ověřovatelů pro každou schůzi zpravidla dva ověřovatele.
(4) Sněmovna stanoví na návrh svého předsedy pořad schůze, popřípadě způsob projednávání jednotlivých bodů pořadu. Je-li jedním z jednacích dnů schůze Sněmovny čtvrtek, zařadí se na tento den bod "Ústní interpelace". Nejedná-li Sněmovna ve čtvrtek, ústní interpelace a bod odpovědi na písemné interpelace se do pořadu schůze nezařadí. Jsou-li jednacími dny schůze Sněmovny středa a pátek, zařadí se na tyto dny třetí čtení návrhů zákonů. Lhůta stanovená v § 95 odst. 1 musí být zachována. O zařazení třetího čtení na jiné jednací dny rozhodne Sněmovna. O návrhu na zařazení třetího čtení na jiné jednací dny nemůže Sněmovna hlasovat, vznesou-li proti němu námitku nejméně dva poslanecké kluby.
(5) Výbor, poslanecký klub nebo poslanec mohou navrhnout změnu nebo doplnění pořadu. O pořadu, popřípadě návrhu na jeho změnu nebo doplnění rozhodne Sněmovna hlasováním bez rozpravy.
(6) Schválený pořad lze během schůze Sněmovny rozšiřovat jen výjimečně. Návrh na doplnění schváleného pořadu schůze Sněmovny nelze projednat, vznesou-li proti němu námitku nejméně dva poslanecké kluby nebo 20 poslanců; pro podání takového návrhu platí ustanovení předchozího odstavce.
(7) Byla-li schůze svolána podle § 51 odst. 4 nebo 5, rozhodne Sněmovna pouze o pořadu uvedeném v žádosti. Ustanovení odstavce 4 věty druhá a třetí o zařazení písemných a ústních interpelací a odstavců 5 a 6 o změně pořadu se v těchto případech nepoužijí. V těchto případech se rovněž nepoužijí ustanovení § 97 odst. 3 věta první o předložení návrhu zákona zamítnutého Senátem, § 97 odst. 4 věta první o předložení návrhu zákona vráceného Senátem s pozměňovacími návrhy a § 98 odst. 2 věta druhá o předložení zákona vráceného prezidentem republiky.
(8) Sněmovna může v průběhu schůze hlasováním bez rozpravy přesunout body pořadu nebo sloučit rozpravu ke dvěma nebo více bodům pořadu. Může též přerušit projednávání bodu pořadu a další jednání o něm odročit.
(9) Předseda poslaneckého klubu a předsedající mohou navrhnout přerušení schůze Sněmovny. O takovém návrhu rozhodne Sněmovna bez rozpravy.
§ 55
Usnese-li se na tom Sněmovna, je člen vlády povinen dostavit se osobně na schůzi Sněmovny.
§ 56
(1) Schůze Sněmovny je zpravidla veřejná. Na návrh vlády nebo poslance se může Sněmovna usnést, že schůze nebo její část je neveřejná, zejména jsou-li na pořad schůze zařazeny utajované otázky související s obranou nebo bezpečností státu nebo jiné závažné utajované skutečnosti. Projednávání návrhu zákona o státním rozpočtu, návrhu státního závěrečného účtu, návrhů daňových zákonů a návrhů zákonů o poplatcích je vždy veřejné.
(2) Schůze Sněmovny nebo její části, která byla prohlášena za neveřejnou, se mohou kromě poslanců zúčastnit prezident republiky a členové vlády; jiné osoby se mohou takové schůze zúčastnit nebo být přítomny v jednacím sále anebo na místech vyhrazených pro hosty, veřejnost a zástupce sdělovacích prostředků jen se souhlasem Sněmovny. O účasti a přítomnosti jiných osob na schůzi rozhodne Sněmovna hlasováním bez rozpravy.
§ 57
(1) Projednávání bodu pořadu, k němuž má sloužit jako podklad sněmovní tisk, se zahájí, byl-li všem poslancům takový podklad včas doručen. Sněmovní tisk, nejde-li o návrh zákona, se poslanci doručí nejméně 24 hodin před jeho projednáváním. Nebyla-li tato lhůta dodržena, může poslanec navrhnout odročení jednání o takovém bodu pořadu. O návrhu na odročení jednání rozhodne Sněmovna hlasováním bez rozpravy.
(2) Bod jednání zařazený na pořad schůze Sněmovny uvede zpravidla navrhovatel. Za Senát, vládu a zastupitelstvo vyššího územního samosprávného celku mohou jednat jen jejich členové, kteří byli takovým jednáním zvlášť pověřeni. Jde-li o návrh skupiny poslanců odůvodní ho poslanec, který je jejím členem a kterého tím tato skupina pověří.
(3) Po navrhovateli vystoupí zpravodaj, který informuje o obsahu projednávané věci a výsledcích jednání výboru. Jde-li o věc, kterou výbor neprojednával, nebo nebyl-li zpravodaj výborem určen, určí zpravodaje Sněmovna. Poslanec, jehož se návrh týká, musí s takovým návrhem vyslovit souhlas. Projednalo-li věc více výborů, vystoupí zpravodajové zúčastněných výborů, pokud se výbory nedohodly na společném zpravodaji.
§ 58
(1) Po vystoupení zpravodaje zahájí předsedající rozpravu. Nejprve se koná rozprava všeobecná a poté rozprava podrobná. Během všeobecné rozpravy lze podat návrh na odročení, zamítnutí, odkázání jinému orgánu Sněmovny a návrh jiné předlohy. Během podrobné rozpravy lze předkládat návrhy na odročení, zamítnutí, odkázání jinému orgánu Sněmovny, návrhy jiné předlohy, návrhy pozměňovací a návrhy eventuální, dodatečné a podmíněné (§ 63 odst. 1).
(2) Poslanci se hlásí do rozpravy písemně, a to buď před zahájením schůze u předsedy Sněmovny nebo v průběhu schůze u předsedajícího až do ukončení rozpravy. Poslanci se mohou do rozpravy přihlásit i zdvižením ruky. Písemné přihlášky mají přednost.
(3) Při zahájení rozpravy oznámí předsedající přihlášené řečníky. Slovo uděluje v pořadí, ve kterém se o ně písemně přihlásili, a poté ostatním přihlášeným. Zpravodaji udělí slovo během rozpravy, kdykoli o to požádá. Řečníkovi, pověřenému přednést k věci stanoviskoposlaneckého klubu, se udělí slovo kdykoli až do ukončení rozpravy. Při udělování slova upozorní předsedající dalšího řečníka na to, že jeho vystoupení bude následovat. Slova se smí ujmout jen ten, komu je předsedající udělí.
(4) Kdo není přítomen v jednacím sále v okamžiku, kdy je mu uděleno slovo, ztrácí pořadí. Není-li přítomen ani bezprostředně před ukončením rozpravy, jeho přihláška propadá.
(5) Chce-li se rozpravy zúčastnit předsedající, předá řízení schůze.
§ 59
(1) Sněmovna se může k projednávanému bodu usnést bez rozpravy na omezení řečnické doby, která nesmí být kratší než 10 minut. Omezení řečnické doby se nevztahuje na poslance pověřeného přednést k věci stanovisko poslaneckého klubu.
(2) Sněmovna se může bez rozpravy usnést, že k téže věci může poslanec vystoupit nejvýše dvakrát.
(3) Poslanec se v rozpravě neobrací přímo na jiné poslance a případné dotazy na ně klade prostřednictvím předsedajícího.
(4) Poslanec má mluvit k projednávané věci. Odchyluje-li se od ní nebo překročí stanovenou řečnickou lhůtu, může na to předsedající poslance upozornit a volat jej k věci. Vybočuje-li poslanec svým projevem z mezí slušnosti, může jej předsedající volat k pořádku. Nevedlo-li dvojí upozornění k nápravě, může mu slovo odejmout. O námitkách poslance proti rozhodnutí o odnětí slova rozhodne Sněmovna bez rozpravy.
§ 60
(1) Poslanec se může přihlásit k faktické poznámce, kterou reaguje na průběh rozpravy. Za faktickou poznámku se považuje i procedurální návrh týkající se způsobu projednávání některého bodu pořadu. Nelze v ní však uplatňovat věcná stanoviska k projednávané otázce. Poslanec, který se přihlásil k faktické poznámce, dostane slovo přednostně, avšak bez přerušení toho, kdo právě mluví.
(2) Přednesení faktické poznámky ani případná odpověď na faktickou poznámku jiného poslance nesmí překročit 2 minuty.
(3) Nejde-li o faktickou poznámku nebo odpověď na takovou poznámku anebo překročí-li poslanec dobu k jejich přednesení, může mu předsedající slovo odejmout. Rozhodnutí předsedajícího o odnětí slova podle předchozí věty je konečné.
§ 61
Řečník nesmí být nikým přerušován, s výjimkou oprávnění předsedajícího podle § 59 odst. 4 a § 60 odst. 3.
§ 62
Opustí-li předsedající předsednický stůl, je schůze přerušena.
(1) Poslanec může v rozpravě podávat k projednávané věci návrhy. Mají se vztahovat k určité věci projednávaného bodu a má z nich být zřejmé, na čem se má Sněmovna usnést. Předsedající může požádat poslance, aby svůj návrh zpřesnil nebo jej předložil písemně. Návrhy jsou:
1.Návrh na odročení
a)návrhem na odročení navrhuje poslanec, aby projednávaný návrh nebyl rozhodnut ihned, ale aby se o něm jednalo buď v době pozdější, vyjádřené určitým časovým údajem, nebo podmínkou, která musí být nejprve splněna, anebo aby jednání bylo odročeno na dobu neurčitou,
b)k tomuto návrhu lze podávat pozměňovací návrhy ke lhůtě jeho odročení nebo podmínce, která má být splněna před projednáváním návrhu,
c)návrh lze revokovat, pokud byl přijat. Návrh na revokaci může podat jen ten, kdo pro návrh hlasoval.
2.Návrh na zamítnutí
a)přijetí návrhu na zamítnutí má za následek, že projednávaný návrh již nebude předmětem rozpravy ani hlasování,
b)k tomuto návrhu nelze podávat pozměňovací návrhy,
c)přijatý návrh nelze revokovat.
3.Návrh na odkázání jinému orgánu Sněmovny
a)tímto návrhem je projednávaný návrh předán k posouzení některému orgánu Sněmovny. Součástí návrhu je lhůta, do které určený orgán odkázaný návrh projedná,
b)k tomuto návrhu lze podávat pozměňující návrhy, a to k orgánu, jemuž má být návrh odkázán, a ke lhůtě stanovené k projednání,
c)přijatý návrh nelze revokovat. Lze však navrhnout, aby byl návrh vrácen zpět Sněmovně, nedodržel-li určený orgán lhůtu stanovenou pro předložení stanoviska.
4.Návrh jiné předlohy
a)je-li předloženo v téže věci několik předloh návrhu zákona nebo usnesení Sněmovny, rozhodne Sněmovna, kterou předlohu bude projednávat,
b)přijatý návrh nelze revokovat. Pokud však projednávaná předloha ve znění pozměňovacích návrhů není přijata, lze navrhnout, aby se projednávala další předloha z předloh dříve zamítnutých.
5.Návrh pozměňovací
a)pozměňovacím návrhem se vypouštějí, rozšiřují nebo mění některé části původního návrhu,
b)k pozměňovacímu návrhu lze podávat další pozměňovací návrhy. Pozměňovací návrhy k dalším pozměňovacím návrhům nejsou přípustné,
c)přijatý návrh lze revokovat, pokud byl přijat. Návrh na revokaci může podat jen ten, kdo pro návrh hlasoval.
6.Návrh eventuální, dodatečný, podmíněný
a)pokud se v rozpravě ukáže, že rozhodnutí projednávané věci vyžaduje rozhodnutí i v jiné otázce, je možné předložit návrh eventuální. Dodatečným návrhem se rozšiřuje nebo doplňuje původní návrh, pokud tak nelze učinit návrhem pozměňovacím. Schválením podmíněného návrhu se podmiňuje platnost usnesení splněním nebo nesplněním určité podmínky. Podmíněný návrh nelze přijmout při schvalování návrhů zákonů,
b)navrhovatel uvede, o jaký druh návrhu jde, a jen předsedající schůze může označenínávrhu zpochybnit; v pochybnostech rozhodne Sněmovna hlasováním,
c)k návrhům uvedeným v písmenu a) lze podávat pozměňovací návrhy,
d)přijatý návrh lze revokovat, pokud byl přijat. Návrh na revokaci může podat jen ten, kdo pro návrh hlasoval.
7.Návrh na vypuštění části návrhu
a)tímto návrhem se vypouští celá část návrhu, po které se návrh projednává, například oddíl, paragraf, odstavec apod.,
b)k návrhu lze podávat pozměňovací návrhy na rozsah vypuštění části návrhu,
c)přijatý návrh lze revokovat, pokud byl přijat. Návrh na revokaci může podat jen ten, kdo pro návrh hlasoval.
(2) Jestliže je v rozpravě přednesen návrh, může poslanec nebo navrhovatel navrhnout přerušení projednávané věci až do doby, kdy k přednesenému návrhu zaujme stanovisko výbor určený Sněmovnou nebo poslanecké kluby. Současně může navrhnout, kdy má být projednávání přerušeno. O návrhu na přerušení projednávání rozhodne Sněmovna a současně může určit lhůtu, do kdy jí určený výbor předloží stanovisko k přednesenému návrhu.
§ 64
Navrhovatel může vzít svůj návrh zpět do ukončení rozpravy. Pro zpětvzetí návrhu zákona platí ustanovení § 86 odst. 6.
§ 65
(1) Poslanci mají právo mluvit a předkládat návrhy ve svém mateřském jazyce. Nemluví-li poslanec česky, tlumočí se jeho projev do českého jazyka, pokud o to alespoň jeden poslanec požádá. Písemné návrhy předložené v jiném než českém jazyce se přeloží do českého jazyka.
(2) Nemluví-li jiný řečník česky, postupuje se podle předchozího odstavce obdobně.
§ 66
(1) Předsedající rozpravu ukončí, nejsou-li do rozpravy přihlášeni další řečníci.
(2) Po ukončení rozpravy udělí předsedající závěrečné slovo navrhovateli a zpravodaji. Navrhovatel i zpravodaj se mohou závěrečného slova vzdát.
(3) Sněmovna se může usnést bez rozpravy na opětovném otevření rozpravy, a to do zahájení hlasování o závěrečném usnesení. Rozprava je znovu zahájena též tehdy, ujme-li se slova před hlasováním o závěrečném usnesení člen vlády. Pro ukončení nově zahájené rozpravy platí ustanovení odstavce 2 obdobně.
§ 67
Prezidentu republiky, členovi vlády, předsedovi a místopředsedům Sněmovny a předsedovi poslaneckého klubu se udělí slovo, kdykoli o to požádají.
(1) O schůzi Sněmovny se pořizuje zápis, v němž se uvede pořad schůze, kdo schůzi řídil, jaké návrhy byly podány, kteří řečníci vystoupili v rozpravě, počet přítomných poslanců a přehled výsledků hlasování. Součástí zápisu jsou úplné texty předložených písemných návrhů, přijatých usnesení, prohlášení a jiných dokumentů, které byly předmětem jednání. Bylo-li hlasování veřejné a byla vyhotovena informace o výsledku hlasování (§ 76 odst. 2), připojí se taková informace k zápisu.
(2) Zápis po jeho ověření ověřovatelem schvaluje a podepisuje předseda Sněmovny nejpozději do 15 dnů od skončení schůze. Schválený zápis je autentickým záznamem o schůzi a odevzdá se k uložení společně s přílohami nejpozději do 2 měsíců od skončení schůze.
(3) O schůzi Sněmovny se pořizuje těsnopisecká zpráva podávající přesný průběh jednání. Každý řečník může nejpozději do 10 pracovních dnů od skončení schůze ověřit správnost záznamu své řeči. Přitom navrhne opravu gramatických chyb a nedostatků, kterévznikly při pořizování záznamu. Nesmí však měnit jazyk, obsah a smysl svého vystoupení. Pokud řečník neověří přepis těsnopiseckého záznamu ve stanovené lhůtě, považuje se záznam za ověřený. O návrzích oprav rozhodují ověřovatelé. Případný spor rozhodne s konečnou platností předseda Sněmovny.
(4) Ze schůze Sněmovny se pořizuje též zvukový záznam, který se uchová nejméně po dobu 6 měsíců.
(5) Těsnopisecká zpráva o schůzi Sněmovny se vytiskne. O neveřejných jednáních se pořizuje Těsnopisecká zpráva jen tehdy, jestliže se na tom Sněmovna usnese.
Hlasování na schůzích Sněmovny
(1) Poslanci se přidělí identifikační karta, která mu umožňuje hlasovat hlasovacím zařízením. Poslanci může být prostřednictvím předsedajícího vydána náhradní identifikační karta. Předsedající zároveň tuto skutečnost oznámí Sněmovně.
(2) Poslanec se po vstupu do jednacího sálu přihlásí prostřednictvím hlasovacího zařízení. Při odchodu z jednacího sálu se odhlásí.
(3) Pro hlasování hlasovacím zařízením se považuje za přítomného poslanec, který je v jednacím sále přítomen a v intervalu stanoveném pro hlasování je prostřednictvím hlasovacího zařízení přihlášen. Má-li předsedající schůze pochybnost o správnosti počtu přihlášených poslanců v jednacím sále nebo navrhne-li to kterýkoli poslanec, může přihlášení zrušit a vyzvat je, aby se přihlásili znovu.
(4) Při hlasování hlasovacími lístky se za přítomné považují poslanci, kteří obdrželi hlasovací lístky.
(5) Sněmovna rozhoduje o každém návrhu hlasováním. Hlasování řídí předsedající schůze. Je povinen upozornit, že bude přikročeno k hlasování.
(6) Předsedající dá hlasovat nejprve pro návrh a poté proti návrhu.
§ 70
(1) Sněmovna je způsobilá se usnášet za přítomnosti alespoň jedné třetiny všech poslanců.
(2) K platnému usnesení Sněmovny je třeba souhlasu nadpoloviční většiny přítomných poslanců, nestanoví-li Ústava jinak.
(3) K přijetí ústavního zákona a souhlasu k ratifikaci mezinárodní smlouvy uvedené v čl. 10a odst. 1 Ústavy je třeba souhlasu třípětinové většiny všech poslanců.
(4) K přijetí usnesení o vyhlášení stavu ohrožení státu nebo válečného stavu a k přijetí usnesení o souhlasu s vysláním ozbrojených sil České republiky mimo území České republiky nebo s pobytem ozbrojených sil jiných států na území České republiky, jakož i k přijetí usnesení o účasti České republiky v obranných systémech mezinárodní organizace, jíž je Česká republika členem9), je třeba souhlasu nadpoloviční většiny všech poslanců. Souhlasu nadpoloviční většiny všech poslanců je dále třeba při hlasování Sněmovny o návrhu zákona zamítnutého Senátem, při hlasování Sněmovny o zákonu vráceném prezidentem republiky a při hlasování Sněmovny o vyslovení nedůvěry vládě.
§ 71
Své vnitřní poměry a podrobnější pravidla svého jednání upravuje Sněmovna usnesením. Návrh takového usnesení se doručí všem poslancům nejméně 24 hodin před hlasováním o něm.
§ 72
(1) Po ukončení rozpravy oznámí zpravodaj, v jakém pořadí se bude o návrzích hlasovat. Je-li podáno více návrhů, hlasuje se v pořadí v jakém byly předloženy, a to postupně podle skupin:
1. návrh na odročení,
2. návrh na zamítnutí,
3. návrh na odkázání jinému orgánu Sněmovny,
4. návrh jiné předlohy,
5. návrh pozměňovací,
6. návrh eventuální, dodatečný, podmíněný,
7. návrh na vypuštění části návrhu.
(2) Je-li podáno více návrhů na úpravu téže věci pouze z hlediska množství, času, osoby nebo místa, zjistí se nejdříve počty poslanců podporujících jednotlivé návrhy a poté se o nich hlasuje v pořadí podle počtu podporujících hlasů.
(3) Vylučuje-li přijatý návrh další návrh, o tomto dalším návrhu se již nehlasuje. Dojde-li ke sporu, rozhodne Sněmovna.
(4) Před hlasováním se zopakuje přesné znění návrhu, pokud nebylo poslancům předáno jeho písemné vyhotovení. Zpravodaj může upozornit na souvislost s jinými návrhy.
(5) Sněmovna se může usnést, že se budou projednávat jednotlivé části návrhu, o nichž se bude hlasovat odděleně. Po odděleném hlasování o částech návrhu nebo po přijetí a odmítnutí pozměňovacích návrhů se hlasuje na závěr o návrhu jako o celku.
Hlasuje se veřejně nebo tajně. O zákonech lze hlasovat jen veřejně. Způsob hlasování, není-li určen zákonem, navrhne předsedající.
(1) Veřejně se hlasuje hlasovacím zařízením a zdvižením ruky, nestanoví-li zákon jinak nebo neusnese-li se Sněmovna na jiném způsobu veřejného hlasování.
(2) Při hlasování hlasovacím zařízením hlasuje poslanec pro návrh nebo proti návrhu tím, že stiskne tlačítko hlasovacího zařízení kdykoli v intervalu stanoveném pro hlasování a zvedne ruku. Jiné projevy poslance se považují za zdržení se hlasování.
(3) Dojde-li k poruše hlasovacího zařízení, musí se hlasování opakovat. Nelze-li poruchu neprodleně odstranit, rozhodne Sněmovna o jiném způsobu hlasování.
(4) Při hlasování podle jmen se čtou poslanci v abecedním pořadí počínaje poslancem, kterého vylosuje předsedající. Vyvolaný poslanec se vysloví "pro návrh" nebo "proti návrhu" a zdržuje-li se hlasování řekne "zdržuji se". Předsedající každou odpověď opakuje. Jiný projev poslance se považuje za zdržení se hlasování.
(5) Nepoužije-li se hlasovacího zařízení, hlasuje se zpravidla zdvižením ruky. Výsledky takového hlasování zjišťují skrutátoři, které určí vedoucí Kanceláře. O námitkách proti osobě skrutátora rozhodne Sněmovna bez rozpravy.
(1) Tajně se hlasuje hlasovacími lístky. Tajným hlasováním se volí předseda, místopředsedové Sněmovny, předsedové výborů a komisí; v dalších případech se hlasuje tajně, stanoví-li tak zvláštní zákon nebo usnese-li se na tom Sněmovna.
(2) Za počet přítomných poslanců při tajném hlasování se považuje počet vydaných hlasovacích lístků.
(1) Předsedající nebo jiná osoba, stanoví-li tak zákon, vyhlásí vždy výsledek hlasování tak, že uvede pořadové číslo hlasování, sdělí počet přítomných poslanců, počet hlasů odevzdaných pro návrh a proti návrhu a ohlásí, zda byl návrh přijat.
(2) Hlasovací zařízení vytiskne o výsledku hlasování informaci, z níž je patrno, jak který poslanec hlasoval.
(3) Informace o výsledku hlasování musí být veřejnosti a sdělovacím prostředkům na požádání dostupná. To neplatí, jde-li o schůzi neveřejnou nebo její neveřejnou část.
(4) Je-li výsledek veřejného hlasování o procedurálním návrhu zcela zřejmý, není třeba zjišťovat přesné počty hlasů. To neplatí, požaduje-li byť i jen jediný poslanec, aby bylo postupováno podle odstavce 1.
(5) Každý poslanec může vznést při hlasování nebo bezprostředně po něm námitku proti průběhu nebo výsledku hlasování. O takové námitce rozhodne Sněmovna bez rozpravy.
(6) Vyhoví-li Sněmovna námitce, musí se hlasování opakovat. Pokud se v takovém případě nehlasuje hlasovacím zařízením, požádá předsedající ověřovatele schůze Sněmovny, aby hlasy sečetli a zjistili výsledky hlasování.
§ 77
(1) Poslanci se mohou sdružovat v poslaneckých klubech, a to podle příslušnosti k politickým stranám a politickým hnutím (dále jen "politická strana"), za něž kandidovali ve volbách. Poslanci příslušející k jedné politické straně mohou vytvořit pouze jeden poslanecký klub. Slučování klubů je přípustné.
(2) V průběhu volebního období může být ustaven nový poslanecký klub, složený z poslanců příslušných k jiné politické straně, než za jakou byli zvoleni ve volbách, nebo nový klub poslanců, kteří se v průběhu volebního období stali nezávislými poslanci. K ustavení klubu podle věty první je třeba nejméně deseti poslanců. Na takto ustavený klub se nevztahují ustanovení § 78 odst. 2 a 3. Klesne-li během volebního období poče členů klubu pod tuto hranici, klub se ruší. Poslanci, kteří byli členy zrušeného klubu, se mohou stát členy jiného klubu nebo zůstat bez členství v poslaneckém klubu.
(3) Poslanecký klub ustavený podle odstavce 2 nemá nárok na poměrné zastoupení v orgánech Sněmovny, pokud Sněmovna nerozhodne jinak.
(4) Poslanec může být členem jen jednoho poslaneckého klubu.
(5) K ustavení poslaneckého klubu na začátku nového volebního období jsou oprávněni poslanci zvolení do Sněmovny za samostatně kandidující politickou stranu. K ustavení klubu podle věty první je třeba nejméně tří poslanců.
(6) O ustavení poslaneckého klubu se sepíše zápis, který podepíší všichni ustavující členové klubu.
(7) Poslanecký klub po svém ustavení písemně oznámí sekretariátu předsedy Sněmovny název klubu, jméno a příjmení jeho předsedy, jména a příjmení místopředsedů a pořadí, v němž předsedu klubu ve Sněmovně a jejích orgánech v jeho nepřítomnosti zastupují, a jmenný seznam jeho dalších členů. K oznámení připojí zápis o ustavení klubu. Během volebního období oznámí též jména poslanců, kteří přestali být členy klubu nebo se stali jeho novými členy. Vystoupení z klubu může předsedovi Sněmovny oznámit písemně i poslanec, jehož se vystoupení týká.
(8) Jménem poslaneckého klubu jedná jeho předseda. V případě nepřítomnosti předsedy jedná jménem poslaneckého klubu a vykonává práva předsedy podle tohoto zákona místopředseda.
§ 78
(1) Poslanecké kluby jsou oprávněny používat ke své činnosti místnosti v prostorách Sněmovny včetně potřebných technických prostředků. Podrobnosti může stanovit Sněmovna usnesením.
(2) Na úhradu nákladů se poslaneckým klubům poskytuje příspěvek z rozpočtu Sněmovny, a to v závislosti na počtu poslanců, kteří jsou členy jednotlivých klubů. Pravidla hospodaření poslaneckých klubů s tímto příspěvkem obsahující jeho výši, podmínky poskytování, pravidla pro jeho čerpání a způsob vedení evidence, vyúčtování a kontroly navrhne pro každý kalendářní rok organizační výbor a schvaluje Sněmovna.
(3) Poslanecké kluby vedou stanoveným způsobem evidenci o poskytnutých příspěvcích. Usnese-li se na tom organizační výbor, předloží mu poslanecké kluby průběžnou evidenci a vyúčtování.
(4) Schválená výše příspěvku se pro poslanecké kluby nevládních politických stran násobí koeficientem 1,3 a poskytuje se v upravené výši.
§ 79
(1) Předseda Poslanecké sněmovny svolává společnou schůzi komor Parlamentu.
(2) Pro jednání společné schůze komor platí tento zákon.
§ 80
(1) Předseda Sněmovny svolá společnou schůzi Sněmovny a Senátu k volbě prezidenta republiky v posledních 30 dnech volebního období úřadujícího prezidenta republiky.
(2) Uvolní-li se úřad prezidenta republiky před skončením jeho volebního období, svolá předseda Sněmovny společnou schůzi Sněmovny a Senátu k tomuto bodu pořadu nejpozději do 30 dnů od uvolnění úřadu.
§ 81
(1) Volbu prezidenta republiky upravuje Ústava; podrobnosti stanoví Volební řád pro volby konané Poslaneckou sněmovnou a pro nominace vyžadující souhlas Poslanecké sněmovny, který je přílohou č. 2 tohoto zákona.
(2) Předseda Sněmovny svolá do 30 dnů po zvolení prezidenta republiky společnou schůzi Sněmovny a Senátu, na níž prezident republiky složí slib do rukou předsedy Sněmovny.
Žádost vlády o vyslovení důvěry
(1) Po jmenování vlády zařadí předseda Sněmovny na pořad nejbližší schůze Sněmovny žádost vlády o vyslovení důvěry tak, aby mohla být projednána nejpozději do 30 dnů od jmenování vlády.
(2) K žádosti vlády se Sněmovna usnese, zda vyslovuje vládě důvěru.
§ 83
(1) Vláda může předložit Sněmovně žádost o vyslovení důvěry.
(2) Vláda je oprávněna žádat, aby Sněmovna skončila projednávání vládního návrhu zákona do 3 měsíců od jeho předložení, pokud s tím spojí žádost o vyslovení důvěry.
(3) Požádá-li vláda o vyslovení důvěry podle odstavce 1, svolá předseda Sněmovnu tak, aby žádost byla projednána do 14 dnů po jejím předložení.
Návrh na vyslovení nedůvěry vládě
Návrh na vyslovení nedůvěry vládě může podat písemně nejméně 50 poslanců. K projednání takového návrhu svolá předseda neprodleně schůzi Sněmovny.
Žádost o vyslovení důvěry a návrh na vyslovení nedůvěry vládě
(1) O žádosti vlády o vyslovení důvěry nebo o návrhu na vyslovení nedůvěry vládě se neprodleně vyrozumí poslanecké kluby a výbory. Po rozpravě se přistoupí k hlasování podle jmen.
(2) K přijetí usnesení o vyslovení důvěry vládě je třeba souhlasu nadpoloviční většiny přítomných poslanců. K přijetí usnesení, kterým se vyslovuje vládě nedůvěra, je třeba souhlasu nadpoloviční většiny všech poslanců.
(3) Odepře-li Sněmovna vyslovit vládě důvěru nebo jí vysloví nedůvěru, oznámí to předseda Sněmovny prezidentu republiky.
(1) Návrh zákona může podat poslanec, skupina poslanců, Senát, vláda nebo zastupitelstvo vyššího územního samosprávného celku (dále jen "navrhovatel"). Za Senát,vládu a zastupitelstvo vyššího územního samosprávného celku mohou jednat jen jejich členové, kteří byli takovým jednáním zvlášť pověřeni. Jde-li o návrh skupiny poslanců, odůvodní ho poslanec, který je jejím členem, a kterého tím tato skupina pověří.
(2) Návrh zákona se předkládá písemně a musí obsahovat přesné znění toho, na čem se má Sněmovna usnést. Současně s návrhem zákona se předkládá i stejnopis návrhu zákona na technickém nosiči dat.
(3) Součástí návrhu zákona je důvodová zpráva, která odůvodňuje principy nové právní úpravy. Zhodnotí se v ní platný právní stav a vysvětlí nezbytnost nové úpravy v jejím celku (obecná část) i jednotlivá ustanovení (zvláštní část). Důvodová zpráva obsahuje též předpokládaný hospodářský a finanční dosah navrhované úpravy, zejména nároky na státní rozpočet, rozpočty krajů a obcí a zhodnocení souladu návrhu zákona s mezinárodními smlouvami podle čl. 10 Ústavy a s ústavním pořádkem České republiky.
(4) Má-li být k zákonu vydán prováděcí předpis, může si organizační výbor vyžádat od navrhovatele jeho návrh. Návrh takového předpisu předloží navrhovatel vždy, má-li nabýt účinnosti současně se zákonem.
(5) Jde-li o návrh novely zákona, návrh se předkládá se zněním platného zákona nebo jeho části, jíž se novelizace týká, s vyznačením navrhovaných změn a doplnění.
(6) Navrhovatel může vzít svůj návrh zákona zpět až do ukončení druhého čtení zákona. Poté může vzít takový návrh zpět jen se souhlasem Sněmovny.
§ 87
(1) Návrh zákona se předkládá předsedovi Sněmovny. Ten jej postoupí organizačnímu výboru.
(2) Předseda Sněmovny rozešle neprodleně návrh zákona všem poslancům a poslaneckým klubům. Pokud není navrhovatelem vláda, požádá ji, aby se do 30 dnů od doručení žádosti k návrhu svým stanoviskem vyjádřila.
(3) Vláda zasílá své stanovisko k návrhu zákona předsedovi Sněmovny.
§ 88
(1) Po vyjádření vlády k návrhu zákona nebo nevyjádří-li se vláda k takovému návrhu do 30 dnů od doručení žádosti, doporučí do 15 dnů organizační výbor předsedovi Sněmovny zařadit předložený návrh zákona se stanoviskem vlády, bylo-li předloženo včas, do návrhu pořadu schůze Sněmovny. Současně navrhne, kterému výboru, popřípadě výborům má být návrh přikázán, a určí zpravodaje pro prvé čtení.
(2) Předseda Sněmovny přihlédne k doporučení organizačního výboru a rozhodne o zařazení návrhu zákona do návrhu pořadu nejbližší schůze Sněmovny.
(3) Nesplní-li organizační výbor včas povinnosti uvedené v odstavci 1, zařadí předseda návrh zákona do návrhu pořadu schůze Sněmovny bez doporučení organizačního výboru, určí zpravodaje pro prvé čtení a navrhne přikázání návrhu zákona k projednání výboru nebo několika výborům.
§ 89
Návrh zákona se stanoviskem vlády, bylo-li předloženo včas, se doručí poslancům a poslaneckým klubům nejméně 10 dnů před schůzí Sněmovny, na které má dojít k jeho prvému čtení.
(1) Návrh zákona uvede navrhovatel; po něm vystoupí zpravodaj, kterého určí organizační výbor nebo předseda Sněmovny (§ 88). Po vystoupení navrhovatele a zpravodaje se koná obecná rozprava.
(2) Navrhovatel může, současně s návrhem zákona, navrhnout Sněmovně, aby s návrhem zákona vyslovila souhlas již v prvém čtení. Odůvodnění takového návrhu musí být uvedeno v důvodové zprávě. V případě, že důvodem je provedení závazků vyplývajících ze smluv, kterými je Česká republika vázána, předloží předkladatel k návrhu český překlad úplného znění těch právních norem, které mají být provedeny.
(3) Návrh podle odstavce 2 nelze projednat, vznesou-li proti němu před ukončením obecné rozpravy námitku nejméně 2 poslanecké kluby nebo 50 poslanců, anebo jde-li o návrh ústavního zákona, návrh zákona o státním rozpočtu nebo mezinárodní smlouvu podle čl. 10 Ústavy.
(4) Návrh nelze projednat na schůzi, o jejímž svolání nebyli poslanci vyrozuměni podle § 51 odst. 6.
(5) Byl-li podán návrh podle odstavce 2, rozhodne Sněmovna po skončení obecné rozpravy, zda bude v jednání pokračovat tak, aby mohla s návrhem zákona vyslovit souhlas již v prvém čtení. Jestliže Sněmovna takový návrh schválí, zahájí předsedající o návrhu zákona podrobnou rozpravu.
(6) V podrobné rozpravě podle odstavce 5 nelze podat pozměňovací nebo jiné návrhy a lze pouze navrhnout opravu data účinnosti v návrhu zákona a jeho legislativně technických, gramatických, písemných nebo tiskových chyb. Na závěr prvého čtení se Sněmovna usnese po závěrečném vystoupení navrhovatele a zpravodaje, zda s návrhem zákona vyslovuje souhlas.
(7) Nebyl-li podán návrh podle odstavce 2 nebo Sněmovna takový návrh neschválila anebo nevyslovila souhlas s návrhem zákona podle odstavce 6, může se Sněmovna usnést, že vrátí návrh zákona navrhovateli k dopracování nebo že jej zamítne. Nerozhodne-li tak, přikáže návrh zákona k projednání výboru, popřípadě několika výborům, a to podle návrhu organizačního výboru nebo předsedy Sněmovny. Kterýkoli z poslanců může podat jiný návrh na přikázání; o takovém návrhu rozhodne Sněmovna bez rozpravy. Byl-li návrh zákona přikázán výboru k projednání, nelze jej již vrátit navrhovateli k dopracování.
§ 91
(1) Lhůta pro projednání návrhu zákona ve výboru je 60 dnů od rozhodnutí o jeho přikázání výboru k projednání.
(2) Lhůtu uvedenou v odstavci 1 může Sněmovna zkrátit až o 30 dnů. Zkrátit takovou lhůtu o více než 30 dnů nelze, vznesou-li proti tomu námitku nejméně 2 poslanecké kluby nebo 50 poslanců.
(3) Lhůtu uvedenou v odstavci 1 může Sněmovna prodloužit až o 20 dnů. Prodloužit takovou lhůtu o více než 20 dnů lze jen se souhlasem navrhovatele. Lhůtu, kterou Sněmovna zkrátila podle odstavce 2, nelze prodloužit.
(4) Výbory, jimž nebyl návrh zákona přikázán k projednání, mohou své stanovisko k návrhu zákona sdělit Sněmovně a výboru, který návrh zákona projednává, a to i písemně; totéž mohou učinit i jednotliví poslanci.
(1) Výbor, popřípadě výbory, jimž byl návrh zákona přikázán, předloží po jeho projednání předsedovi Sněmovny usnesení, v němž zejména doporučí Sněmovně, zda má návrh zákona schválit či nikoliv. Doporučí-li v usnesení změny nebo doplňky návrhu zákona, přesně je formuluje. Nejméně pětinová menšina všech členů výboru může předložit předsedovi Sněmovny oponentní zprávu, která má obdobné náležitosti jako usnesení výboru.
(2) Předseda Sněmovny zajistí vytištění usnesení výboru, popřípadě oponentní zprávy k návrhu zákona a doručí je všem poslancům nejméně 24 hodin před zahájením druhého čtení návrhu zákona.
§ 93
(1) V druhém čtení uvede návrh zákona navrhovatel. Po navrhovateli vystoupí zpravodaj výboru nebo zpravodajové výborů.
(2) O návrhu zákona se koná obecná rozprava. Po obecné rozpravě může Sněmovna vrátit návrh zákona výboru k novému projednání.
§ 94
(1) Nerozhodla-li Sněmovna podle § 93 odst. 2, že návrh zákona vrací výboru k novému projednávání, koná se po obecné rozpravě rozprava podrobná. Sněmovna se v ní může usnést, že projedná některá ustanovení návrhu zákona odděleně. Během podrobné rozpravy se předkládají k návrhu zákona pozměňovací, popřípadě jiné návrhy.
(2) Pozměňovací návrhy, popřípadě jiné návrhy se dají vytisknout a předseda Sněmovny je zašle neprodleně všem poslancům.
(3) I po podrobné rozpravě může Sněmovna vrátit návrh zákona výboru k novému projednání.
(4) Pokud zazněl ve druhém čtení návrh na zamítnutí návrhu zákona, Sněmovna o něm hlasuje ve třetím čtení po ukončení rozpravy (§ 95 odst. 3).
(1) Třetí čtení návrhu zákona lze zahájit nejdříve za 72 hodin po doručení pozměňovacích, popřípadě jiných návrhů poslancům. Lhůta podle věty první může být na návrh navrhovatele a se souhlasem Sněmovny zkrácena, a to nejvýše na 48 hodin. Návrh na zkrácení lhůty podle věty první musí být podán ve druhém čtení v rámci podrobné rozpravy.
(2) Ve třetím čtení se koná rozprava, ve které lze navrhnout pouze opravu legislativně technických chyb, gramatických chyb, chyb písemných nebo tiskových, úpravy, které logicky vyplývají z přednesených pozměňovacích návrhů, popřípadě podat návrh na opakování druhého čtení.
(3) Na závěr třetího čtení Sněmovna nejdříve hlasuje o návrzích na zamítnutí návrhu zákona vznesených ve druhém čtení, poté o pozměňovacích, popřípadě jiných návrzích k návrhu zákona. Poté se Sněmovna usnese, zda s návrhem zákona vyslovuje souhlas.
§ 95a
Pro třetí čtení návrhů zákonů se vyčlení ve stanovených jednacích dnech připadajících na středu a pátek, pokud Sněmovna nerozhodla jinak (§ 54 odst. 4), doba od 9 hodin do 14 hodin. O vyčlenění jiných hodin pro třetí čtení návrhů zákonů rozhodne Sněmovna. O návrhu na vyčlenění jiných hodin pro třetí čtení návrhu zákona nemůže Sněmovna hlasovat, vznesou-li proti takovému návrhu námitku nejméně dva poslanecké kluby. Ustanovení § 95 odst. 1 tím není dotčeno.
§ 96
(1) Požádá-li vláda, aby Sněmovna skončila projednávání vládního návrhu zákona do tří měsíců od jeho předložení proto, že vláda s takovou žádostí spojila žádost o vyslovení důvěry, navrhne organizační výbor Sněmovně, aby rozhodla o časovém postupu pro projednání takového zákona; lhůty stanovené v § 89, § 91 odst. 1 a 2, § 92 odst. 2 a § 95 odst. 1 musí být zachovány.
(2) Sněmovna rozhodne o návrhu podle odstavce 1 v prvém čtení návrhu zákona po jeho uvedení navrhovatelem.
Účast Senátu a prezidenta republiky v zákondárném procesu
(1) Návrh zákona, s nímž Sněmovna vyslovila souhlas, zašle její předseda bez zbytečného odkladu Senátu.
(2) Schválí-li Senát návrh zákona, s nímž vyslovila Sněmovna souhlas, nebo se k němu do 30 dnů od jeho postoupení neusnese anebo vyjádří usnesením vůli nezabývat se takovým návrhem, je návrh zákona přijat.
(3) Jestliže Senát návrh zákona usnesením zamítne, předseda jej na nejbližší schůzi, nejdříve však za 10 dnů od doručení usnesení předloží Sněmovně, aby o něm hlasovala znovu. Návrh zákona je přijat, schválí-li jej Sněmovna nadpoloviční většinou všech poslanců.
(4) Jestliže Senát vrátí Sněmovně návrh zákona s pozměňovacími návrhy, předseda jej na nejbližší schůzi, nejdříve však za 10 dnů od doručení poslancům předloží Sněmovně znovu, aby o něm hlasovala ve znění schváleném Senátem; přijme-li Sněmovna usnesení, jímž vysloví souhlas s návrhem Senátu, je návrh zákona přijat.
(5) Neschválí-li Sněmovna návrh zákona ve znění schváleném Senátem, hlasuje znovu o návrhu zákona ve znění, ve kterém byl postoupen Senátu. Návrh zákona je přijat, schválí-li jej Sněmovna nadpoloviční většinou všech poslanců.
(6) Při novém projednávání návrhu zákona, který byl Senátem zamítnut nebo Sněmovně vrácen, nejsou ve Sněmovně přípustné pozměňovací návrhy.
§ 98
(1) Předseda Sněmovny postoupí přijatý zákon prezidentu republiky.
(2) Vrátí-li prezident republiky přijatý zákon Sněmovně do 15 dnů ode dne, kdy mu byl postoupen, rozešle se stanovisko prezidenta poslancům. Předseda předloží vrácený zákon Sněmovně na nejbližší schůzi, nejdříve však za 10 dnů od jeho doručení. Pozměňovací návrhy nejsou přípustné. Setrvá-li Sněmovna na vráceném zákonu nadpoloviční většinou všech poslanců, zákon se vyhlásí. Jinak platí, že zákon nebyl přijat.
Zákonodárný proces ve stavu legislativní nouze
(1) Za mimořádných okolností, kdy jsou zásadním způsobem ohrožena základní práva a svobody občanů nebo bezpečnost státu nebo kdy státu hrozí značné hospodářské škody, vyhlásí předseda Sněmovny na návrh vlády stav legislativní nouze na určitou dobu. Sněmovna může stav legislativní nouze zrušit nebo omezit dobu, na niž byl vyhlášen.
(2) Ve stavu legislativní nouze může předseda Sněmovny na žádost vlády rozhodnout, že předložený vládní návrh zákona bude projednán ve zkráceném jednání.
(3) Návrh zákona, který má být projednán ve zkráceném jednání, přikáže předseda Sněmovny jednomu z výborů a současně stanoví nepřekročitelnou lhůtu, do které mu má výbor předložit usnesení se stanoviskem k věci. Výbor v usnesení navrhne, zda se má konat o návrhu zákona obecná rozprava a o kterých částech se povede rozprava podrobná; navrhne též lhůtu, do kdy má Sněmovna jednání o návrhu zákona ukončit.
(4) Ve stavu legislativní nouze posoudí Sněmovna před projednáním návrhu pořadu schůze, zda stav legislativní nouze trvá. Dojde-li k závěru, že podmínky pro jeho vyhlášení pominuly, stav legislativní nouze zruší.
(5) Ve stavu legislativní nouze posoudí Sněmovna před projednáváním vládního návrhu zákona, zda jsou podmínky pro jeho projednání ve zkráceném jednání. Neshledá-li důvody pro mimořádný postup, návrh zákona ve zkráceném jednání neprojedná.
(6) Ustanovení § 90 a 91 o prvém čtení návrhu zákona se ve zkráceném jednání neužije.
(7) Sněmovna může rozhodnout, že od obecné rozpravy ve druhém čtení návrhu zákona upouští, a omezit řečnickou dobu až na 5 minut. Třetí čtení návrhu zákona může následovat bezprostředně po čtení druhém. Ustanovení § 54 odst. 4 věty pátá, šestá a sedmá a § 95a se pro třetí čtení ve zkráceném jednání nepoužijí.
(8) Sněmovna projedná návrh zákona ve zkráceném jednání i tehdy, když jí určený výbor nepředloží ve stanovené lhůtě usnesení podle odstavce 3; v takovém případě určí zpravodaje předseda Sněmovny.
(9) Ustanovení § 53 a ustanovení o lhůtě 10 dnů uvedené v § 97 odst. 3 a 4 a § 98 odst. 2 se neužijí.
Zákonodárný proces k provedení rozhodnutí Rady bezpečnosti Organizace spojených národů o akcích k zajištění mezinárodního míru a bezpečnosti
(1) Jestliže rozhodnutí Rady bezpečnosti Organizace spojených národů o akcích k zajištění mezinárodního míru a bezpečnosti vydané ve smyslu čl. 41 Charty Organizace spojených národů vyžaduje neodkladné přijetí zákona, jímž se toto rozhodnutí uplatňuje, může vláda spolu s předložením návrhu takového zákona požádat, aby byl projednán ve zkráceném jednání.
(2) Ustanovení § 99 odst. 2, 3 a 5 až 9 se na zkrácené jednání o návrhu zákona podle odstavce 1 užijí obdobně.
Zákonodárný proces za stavu ohrožení státu nebo válečného stavu
(1) Požádá-li vláda za stavu ohrožení státu nebo válečného stavu, aby vládní návrh zákona byl Parlamentem projednán ve zkráceném jednání, přikáže předseda Sněmovny návrh zákona neprodleně jednomu z výborů a současně stanoví nepřekročitelnou lhůtu, do které mu má výbor předložit usnesení se stanoviskem k věci.
(2) Výbor v usnesení navrhne, zda se má konat o návrhu zákona obecná rozprava a o kterých částech se povede rozprava podrobná.
(3) K projednání návrhu zákona svolá předseda Sněmovny neprodleně schůzi Sněmovny; koná-li se již schůze Sněmovny, zařadí se projednávání návrhu zákona přednostně na její pořad. Ustanovení § 51 odst. 6, § 53, § 54 odst. 4 věty druhá až osmá, § 54 odst. 6 a 7, § 59 odst. 1 a 2, § 60, § 93 odst. 2 věta druhá, § 94 odst. 2 a 3, § 95 odst. 1, ustanovení o lhůtě 24 hodin uvedené v § 57 odst. 1 a § 92 odst. 2, ustanovení o vyčlenění doby jednání podle § 95a, § 111 odst. 1 a § 112 odst. 4 a ustanovení o lhůtě deseti dnů uvedené v § 89 a § 97 odst. 3 a 4 se při zkráceném jednání nepoužijí.
(4) Ustanovení § 90 a 91 o prvém čtení návrhu zákona se při zkráceném jednání nepoužijí. Sněmovna může rozhodnout, že od obecné rozpravy ve druhém čtení návrhu zákona upouští, a omezit řečnickou dobu v rozpravách ve zkráceném jednání až na 5 minut. Třetí čtení návrhu zákona může následovat bezprostředně po čtení druhém. Podání návrhu na opakování druhého čtení není přípustné. Poslanec může v obecné nebo podrobné rozpravě ve druhém čtení návrhu zákona vystoupit nejvýše dvakrát a v rozpravě ve třetím čtení nejvýše jednou.
(5) Sněmovna projedná návrh zákona ve zkráceném jednání i tehdy, když jí určený výbor nepředloží ve stanovené lhůtě usnesení podle odstavce 1; v takovém případě určí zpravodaje předseda Sněmovny.
(6) Sněmovna se o návrhu zákona usnese do 72 hodin od jeho podání.
(7) Ve zkráceném jednání podle odstavců 1 až 6 nelze projednat návrh ústavního zákona.
Předložení návrhu zákona o státním rozpočtu
(1) Vláda předloží návrh zákona o státním rozpočtu předsedovi Sněmovny nejpozději 3 měsíce před začátkem rozpočtového roku. Dodatky k takovému návrhu může předložitnejpozději 15 dnů před schůzí Sněmovny, na níž má dojít k prvému čtení zákona.
(2) Předseda přikáže návrh zákona o státním rozpočtu k projednání rozpočtovému výboru.
(3) Součástí zákona o státním rozpočtu nemohou být změny, doplnění nebo zrušení jiných zákonů.
Prvé čtení návrhu zákona o státním rozpočtu
(1) Návrh zákona o státním rozpočtu uvede navrhovatel; po něm vystoupí zpravodaj rozpočtového výboru.
(2) Sněmovna v obecné rozpravě projedná v prvém čtení základní údaje návrhu zákona o státním rozpočtu, kterými jsou výše příjmů a výdajů, saldo, způsob vypořádání salda, celkový vztah k rozpočtům vyšších územních samosprávných celků a obcí a rozsah zmocnění výkonných orgánů.
(3) Sněmovna základní údaje návrhu zákona o státním rozpočtu schválí nebo doporučí vládě jejich změny a stanoví termín pro předložení nového návrhu. Lhůta pro předložení nového návrhu nesmí být kratší než 20 dnů a delší než 30 dnů od doručení usnesení Sněmovny předsedovi vlády.
(4) Schválí-li Sněmovna základní údaje návrhu zákona o státním rozpočtu, nelze je během jeho dalšího projednávání měnit. Sněmovna se současně usnese na přikázání jednotlivých kapitol návrhu zákona o státním rozpočtu výborům.
§ 103
(1) Výbory projednají přikázané kapitoly návrhu zákona o státním rozpočtu a ve lhůtě stanovené Sněmovnou předloží svá usnesení rozpočtovému výboru.
(2) Minimální doba k projednání přikázané kapitoly návrhu zákona o státním rozpočtu ve výboru je 30 dnů.
(3) Výbor může navrhnout změny pouze v kapitole státního rozpočtu, která mu byla přikázána. Chce-li dosáhnout změnu v jiné kapitole, požádá o projednání změny výbor, kterému byla kapitola přikázána. Ke všem návrhům na změny je výbor povinen vyžádat si stanovisko správce kapitoly.
§ 104
(1) Usnesení výborů, popřípadě oponentní zprávy k jednotlivým kapitolám návrhu zákona o státním rozpočtu projedná za účasti jejich zpravodajů rozpočtový výbor a přijme k nim usnesení.
(2) Rozpočtový výbor předloží své usnesení, popřípadě oponentní zprávu, předsedovi Sněmovny, který je dá vytisknout a doručí je všem poslancům, poslaneckým klubům a navrhovateli, nejméně 24 hodin před zahájením druhého čtení návrhu zákona o státním rozpočtu. Totéž učiní s usnesením výboru, pokud výbor přijme usnesení nesouhlasné s usnesením rozpočtového výboru podle předchozí věty.
Druhé čtení návrhu zákona o státním rozpočtu
(1) V druhém čtení uvede návrh zákona o státním rozpočtu navrhovatel. Po navrhovateli vystoupí zpravodaj rozpočtového výboru.
(2) O návrhu zákona o státním rozpočtu a usnesení rozpočtového výboru k němu se koná podrobná rozprava, v níž se předkládají pozměňovací, popřípadě jiné návrhy.
(3) Pozměňovací návrhy, popřípadě jiné návrhy se vytisknou a předseda Sněmovny je zašle neprodleně všem poslancům.
Třetí čtení návrhu zákona o státním rozpočtu
(1) Třetí čtení návrhu zákona o státním rozpočtu lze zahájit nejdříve 48 hodin po skončení čtení druhého. Ustanovení § 54 odst. 4 věty pátá, šestá a sedmá a § 95a se pro třetí čtení návrhu zákona o státním rozpočtu nepoužijí.
(2) Ve třetím čtení se koná rozprava, ve které lze navrhnout pouze opravu legislativně technických chyb, gramatických chyb, chyb písemných nebo tiskových, úpravy, které logicky vyplývají z přednesených pozměňovacích návrhů, popřípadě podat návrh na opakování druhého čtení.
(3) Na závěr třetího čtení Sněmovna hlasuje o pozměňovacích, popřípadě jiných návrzích. Poté se Sněmovna usnese, zda s návrhem zákona o státním rozpočtu vyslovuje souhlas.
§ 107
(1) Zákony se uvádějí větou: "Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:".
(2) Předseda Sněmovny podepíše přijatý zákon a postoupí jej k podpisu prezidentu republiky.
(3) Podepíše-li prezident republiky přijatý zákon nebo vrátí-li prezident republiky Sněmovně přijatý zákon a Sněmovna na vráceném zákonu setrvá, zašle předseda Sněmovny zákon k podpisu předsedovi vlády.
(4) K platnosti zákona je třeba, aby byl vyhlášen. Způsob vyhlášení stanoví zvláštní zákon.
§ 108
(1) Sněmovna jedná o mezinárodních smlouvách, pokud je třeba jejího souhlasu k ratifikaci nebo má-li být odstoupeno od smlouvy, s jejíž ratifikací vyslovila souhlas. Mezinárodní smlouva se předkládá alespoň v jednom autentickém znění a v českém překladu.
(2) Pro projednávání mezinárodních smluv platí ustanovení o projednávání návrhů zákonů přiměřeně. Pro projednávání mezinárodních smluv se ustanovení § 92 až 96 neužije.
(3) Po projednání mezinárodní smlouvy v prvém čtení výbor, jemuž bylo projednání mezinárodní smlouvy přikázáno, předloží předsedovi Sněmovny usnesení, v němž zejména doporučí, zda má Sněmovna vyslovit s ratifikací mezinárodní smlouvy souhlas, nebo zda odstupuje od mezinárodní smlouvy, s jejíž ratifikací byl již vysloven souhlas.
(4) Předseda Sněmovny zajistí vytištění usnesení výboru, popřípadě oponentní zprávy k návrhu na projednání mezinárodní smlouvy a doručí je všem poslancům nejméně 24 hodin před zahájením druhého čtení mezinárodní smlouvy.
(5) V druhém čtení mezinárodní smlouvy vystoupí navrhovatel a po něm zpravodaj. Ten odůvodní návrh výboru.
(6) O mezinárodní smlouvě a návrhu výboru se koná rozprava. Po jejím skončení Sněmovna rozhodne, zda vyslovuje s ratifikací souhlas nebo zda souhlasí s odstoupením od mezinárodní smlouvy, s jejíž ratifikací byl již vysloven souhlas; může též rozhodnout, že jednání odročuje.
§ 109
K platnosti mezinárodní smlouvy schválené Parlamentem je třeba, aby byla vyhlášena. Způsob vyhlášení stanoví zvláštní zákon.13)
(1) Vláda předkládá Sněmovně prostřednictvím výboru pro evropské záležitosti návrhy aktů Evropských společenství a Evropské unie. Vláda předkládá k návrhům uvedeným v předchozí větě své předběžné stanovisko. Vláda je povinna Sněmovně předkládat právní akty Evropských společenství a Evropské unie, a to ve stejné době, v jaké jsou předloženy Radě Evropské unie (dále jen "Rada"). Vláda předkládá i jiné návrhy aktů a dokumentů Evropských společenství a Evropské unie, pokud o tom rozhodne nebo pokud si jejich předložení vyžádá Sněmovna nebo její orgány.
(2) Návrhy aktů a jiných dokumentů Evropských společenství a Evropské unie projednává bez zbytečného odkladu výbor pro evropské záležitosti na základě předběžného stanoviska vlády. Výbor pro evropské záležitosti může takový návrh postoupit jinému věcně příslušnému výboru a zároveň může určit termín, do kterého má být návrh projednán.
(3) Předseda výboru pro evropské záležitosti nebo předseda věcně příslušného výboru postoupí usnesení ve věci návrhu aktů, personálních nominací do orgánů Evropské unie a jiných dokumentů podle odstavce 2 předsedovi Sněmovny a zároveň může do 8 dnů od přijetí tohoto usnesení požádat předsedu Sněmovny o jeho zařazení na pořad nejbližší schůze Sněmovny. O zařazení tohoto usnesení na pořad schůze Sněmovny může požádat i vláda. Usnesení podle předchozích vět se doručí všem poslancům nejméně 24 hodin před jeho projednáváním ve Sněmovně.
(4) Není-li usnesení v souladu s odstavcem 3 nebo § 46 odst. 4 písm. c) zařazeno na pořad nejbližší schůze, nebo jestliže o tomto zařazení nerozhodla Sněmovna v souladu s § 54 odst. 4 až 6, považuje se za vyjádření Sněmovny.
(5) Usnesení Sněmovny nebo usnesení výborů, v případech podle odstavce 4, ve věci návrhu aktů a jiných dokumentů Evropských společenství a Evropské unie jsou zasílána vládě, která je zohlední při formulaci svého stanoviska pro jednání v orgánech Evropských společenství a Evropské unie.
(6) Schůze výboru pro evropské záležitosti, resp. výboru, který projednává návrhy podle odstavců 1 a 2, se mohou účastnit všichni poslanci Evropského parlamentu zvolení za Českou republiku. Ustanovení § 39 se zde použije obdobně.
§ 109b
(1) Před jednáním Rady, na jehož pořadu jsou zařazeny návrhy aktů nebo jiných dokumentů podle § 109a, je člen vlády povinen dostavit se na jednání výboru pro evropské záležitosti, jestliže o to výbor požádá, a podat informace týkající se postoje, který k dané problematice projednávané v Radě zaujme Česká republika. Člen vlády na jednání výboru rovněž doplní informace či podá vysvětlení k návrhům aktů nebo jiných dokumentů Evropských společenství a Evropské unie, byla-li k tomu vláda vyzvána předchozím usnesením tohoto výboru. Vláda může požádat, aby schůze výboru pro evropské záležitosti nebo její část, na které mají být projednány věci podle předchozích vět, byla prohlášena za neveřejnou; ustanovení § 37 se zde použije obdobně.
(2) Vláda nebo její věcně odpovědný člen zasílá výboru pro evropské záležitosti zprávu ze zasedání Rady, a to bezodkladně poté, co tuto zprávu schválí nebo vezme na vědomí vláda.
(3) S výjimkou aktů nebo jiných dokumentů značné naléhavosti vláda nezaujme konečné stanovisko při svém jednání v Radě, dokud nebude dokončen postup ve Sněmovně podle předchozích odstavců.
§ 109c
(1) Vláda předkládá výboru pro evropské záležitosti k projednání personální nominace na evropského komisaře, soudce Evropského soudního dvora a nominace do orgánů EIB a EBRD za Českou republiku.
(2) Personální nominace do orgánů Evropské unie výbor pro evropské záležitosti projedná dříve, než o nich vláda přijme konečné rozhodnutí.
(1) Je-li Sněmovně předložen návrh na
a) vyhlášení válečného stavu,
b) vyhlášení stavu ohrožení státu,
c) vyslovení souhlasu s prodloužením doby nouzového stavu,
d) zrušení nouzového stavu před uplynutím doby, na kterou byl vyhlášen,
e) vyslovení souhlasu s vysláním ozbrojených sil České republiky mimo území České republiky nebo s pobytem ozbrojených sil jiných států na území České republiky, anebo na rozhodnutí o účasti České republiky v obranných systémech mezinárodní organizace, jíž je Česká republika členem, v době stavu ohrožení státu nebo válečného stavu,
rozhodne o něm ve zkráceném jednání.
(2) K projednání návrhu podle odstavce 1 svolá předseda Sněmovny neprodleně schůzi Sněmovny; koná-li se již schůze Sněmovny, zařadí se projednávání návrhu přednostně na její pořad. Ustanovení § 51 odst. 6, § 53, § 54 odst. 4 věty druhá až osmá, § 54 odst. 6 a 7, § 59 odst. 1 a 2, § 60, ustanovení o lhůtě 24 hodin uvedené v § 57 odst. 1 a ustanovení o vyčlenění doby jednání podle § 95a, § 111 odst. 1 a § 112 odst. 4 se při zkráceném jednání nepoužijí.
(3) Při zkráceném jednání o návrzích podle odstavce 1 se projednávání ve výborech nekoná. V rozpravě ve zkráceném jednání může poslanec vystoupit nejvýše dvakrát. Sněmovna může rozhodnout o omezení řečnické doby až na 5 minut.
§ 110
(1) Každý poslanec má právo interpelovat vládu nebo její členy ve věcech jejich působnosti.
(2) Poslanec podává interpelaci ústně na schůzi Sněmovny nebo písemně prostřednictvím předsedy Sněmovny.
(1) Pro ústní interpelace se vyčlení ve stanoveném jednacím dnu připadajícím na čtvrtek (§ 54 odst. 4) doba od 14.30 hodin do 18.00 hodin, přičemž pro ústní interpelace určené předsedovi vlády se vyčlení doba od 14.30 do 16.00. Od 16.00 hodin nebo v případě, kdy interpelace na předsedu vlády budou ukončeny dříve, tak od doby jejich ukončení, budou následovat ústní interpelace určené ostatním členům vlády. Poslední interpelace může být podána nejpozději v 17.55 hodin.
(2) Poslanci se hlásí k podání ústní interpelace písemně u předsedy Sněmovny, a to v den, ve kterém se mají konat (§ 54 odst. 4) nejpozději do 11 hodin. Součástí přihlášky k ústní interpelaci musí být téma předložené interpelace. V případě, kdy poslanec předkládá více ústních interpelací, označí číslem jejich pořadí, a to zvlášť ve skupině na předsedu vlády a zvlášť ve skupině na ostatní členy vlády.
(3) Pořadí přihlášených se určí losem v den, ve kterém se ústní interpelace mají konat v 11.30 hodin. Losem bude vždy nejprve určeno pořadí přihlášek k ústním interpelacím označených číslem 1 a losování bude pokračovat stejným způsobem o přihláškách označených číslem dvě, tři apod.
(4) Kdo není přítomen v jednacím sále v okamžiku, kdy je mu uděleno slovo, ztrácí pořadí a jeho přihláška propadá. Propadají též přihlášky poslanců, kteří své interpelace nemohli přednést v době stanovené v odstavci 1.
(5) Předseda vlády nebo jiný interpelovaný člen vlády odpoví na ústní interpelaci bezprostředně po jejím přednesení. Po odpovědi může poslanec, který interpeloval, položit doplňující otázku, na niž interpelovaný rovněž bezprostředně odpoví.
(6) Přednesení ústní interpelace nesmí překročit dobu 2 minut a přednesení doplňující otázky dobu 1 minuty. Přednesení odpovědi na ústní interpelaci nesmí překročit dobu 5 minut a přednesení doplňující odpovědi nesmí překročit dobu 2 minut. Po časových limitech stanovených v odstavci 1 nelze další interpelace podávat; po odpovědi na poslední interpelaci lze však položit doplňující otázku i po uplynutí časového limitu.
(7) Není-li interpelovaný při přednesení ústní interpelace přítomen nebo prohlásí, že na ústní interpelaci, popřípadě na doplňující otázku není možné odpovědět bezprostředně, odpoví poslanci písemně do 30 dnů.
(2) Vláda nebo její člen odpoví na písemnou interpelaci na schůzi Sněmovny nebo písemně do 30 dnů ode dne jejího podání.
(3) Nesplní-li vláda, nebo její člen vůči interpelujícímu poslanci povinnosti stanovené v odstavci 2, může to poslanec oznámit předsedovi sněmovny; ten s tímto oznámením seznámí Sněmovnu na nejbližší schůzi.
(4) Není-li poslanec s odpovědí na písemnou interpelaci spokojen, může požádat předsedu Sněmovny o její zařazení na pořad schůze Sněmovny ve stanoveném jednacím dnu (§ 54 odst. 4). Podá-li poslanec takovou žádost, písemná interpelace i odpověď na ni se vytiskne. Předseda Sněmovny ji zašle všem poslancům a zařadí ji na pořad nejbližší schůze Sněmovny ve stanoveném jednacím dnu připadajícím na čtvrtek od 9.00 do 11.00 hodin.
(5) O odpovědi na písemnou interpelaci zařazenou na pořad schůze Sněmovny se koná rozprava. Na návrh interpelujícího poslance může Sněmovna k odpovědi na interpelaci přijmout souhlasné nebo nesouhlasné stanovisko usnesením. V případě nesouhlasného stanoviska je interpelovaný člen vlády povinen vypracovat novou odpověď ve lhůtě 30 dnů.
(6) Není-li interpelující poslanec na schůzi Sněmovny přítomen, nekoná se o odpovědi na jeho interpelaci rozprava a Sněmovna k ní nezaujme stanovisko ani o ní dále nejedná.
Petice
(1) Petice adresované Sněmovně, jejím orgánům a funkcionářům se doručí petičnímu výboru. Ten posoudí, zda podání splňuje náležitosti stanovené petičním zákonem. Nepřísluší-li vyřízení petice petičnímu výboru, postoupí petiční výbor její stejnopis orgánu Sněmovny, kterému vyřízení petice věcně náleží.
(2) Věcně příslušný orgán Sněmovny rozhodne, zda vyslechne pisatele petice nebo toho, kdo zastupuje členy petičního výboru, a zda o obsahu petice uvědomí příslušného člena vlády, popřípadě vedoucího jiného správního úřadu nebo představitele územní samosprávy.
(3) Po provedeném šetření věcně příslušný orgán Sněmovny vyrozumí toho, kdo petici podal. V odpovědi uvede stanovisko k obsahu petice a způsobu jejího vyřízení. Stejnopis odpovědi předá petičnímu výboru.
(4) O přijatých peticích, jejich obsahu a způsobu vyřízení předkládá petiční výbor Sněmovně zprávy. Ve zprávě zejména uvede, kdo petice podal, kdy byly doručeny, čeho se týkaly a jak, kdy a kým byly projednány a vyřízeny. Nestanoví-li Sněmovna jinak, předloží výbor takovou zprávu nejpozději do 15. srpna za první pololetí běžného roku a do 15. února za druhé pololetí předchozího kalendářního roku.
(5) Zprávu o obsahu a způsobu vyřizování, popřípadě vyřízení peticí si může Sněmovna vyžádat od petičního výboru kdykoli.
Podání, která nejsou peticemi, předá petiční výbor Kanceláři sněmovny, která je předloží věcně příslušným výborům nebo komisím anebo je postoupí příslušným úřadům nebo institucím. Pisatele o vyřízení nebo postoupení vždy vyrozumí.
§ 115
(1) Funkcionáři Sněmovny, výborů, komisí a vyšetřovací komise se volí většinovým způsobem; obdobně se postupuje při volbě orgánů Sněmovny zřízených na základě zákona a jejich funkcionářů.
(2) Výbory se ustavují podle zásady poměrného zastoupení, pokud tento zákon nestanoví jinak.
(3) Sněmovna rozhodne, které komise se ustavují podle zásady poměrného zastoupení a které se volí většinovým způsobem; rozhodne též, jakým způsobem se volí vyšetřovací komise.
(4) Funkcionáři a orgány volené Sněmovnou podle zvláštních předpisů se volí rovněž většinovým způsobem.
§ 116
(1) Návrhy na kandidáty pro volbu předsedy Sněmovny, místopředsedů Sněmovny, předsedů výborů a komisí Sněmovny a na nominaci ověřovatelů Sněmovny podávají volební komisi písemně poslanecké kluby; poslanecké kluby navrhují též členy výborů a komisí Sněmovny a návrhy na jejich počty.
(2) Členy volební komise navrhují poslanecké kluby. Volební komisi ustavuje podle zásady poměrného zastoupení skupina poslanců delegovaná poslaneckými kluby na základě parity. Členové volební komise se ujímají funkcí poté, kdy Sněmovna vzala ustavení volební komise na vědomí.
(3) Volební komise postupuje podle volebního řádu, který stanoví podrobnosti konání voleb Sněmovnou a nominací vyžadujících souhlas Sněmovny a je přílohou č. 2 tohoto zákona.
(1) Kancelář sněmovny plní úkoly spojené s odborným, organizačním a technickým zabezpečením činnosti Sněmovny, jejích orgánů a funkcionářů, poslanců a poslaneckých klubů a poslanců Evropského parlamentu, zvolených na území České republiky.
(2) Kancelář sněmovny je rozpočtovou organizací, která při plnění svých úkolů spravuje rozpočet Sněmovny a v hospodářských, pracovněprávních a dalších vztazích je oprávněna jednat, nabývat práv a zavazovat se.
(3) V čele Kanceláře sněmovny stojí vedoucí Kanceláře, který odpovídá předsedovi Sněmovny za její činnost.
(4) Podrobnosti o organizaci a úkolech Kanceláře sněmovny upravuje Organizační řád Kanceláře Poslanecké sněmovny, který vydá na návrh vedoucího Kanceláře organizační výbor.
Některá pracovněprávní ustanovení
(1) Zaměstnanci Kanceláře sněmovny jsou ke Kanceláři sněmovny v pracovněprávním vztahu, jímž je pracovní poměr, popřípadě výjimečně též některá z dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr. Jejich pracovněprávní vztahy se řídí zákoníkem práce a ostatními pracovněprávními předpisy, pokud z dalších ustanovení tohoto zákona nevyplývá něco jiného.
(2) Plat a odměna za pracovní pohotovost zaměstnanců Kanceláře Sněmovny se řídí zvláštním zákonem a Platovým řádem Kanceláře Poslanecké sněmovny. Platový řád Kanceláře Poslanecké sněmovny vydá na návrh vedoucího Kanceláře rozpočtový výbor.
(3) Vedoucího Kanceláře jmenuje a odvolává předseda Sněmovny po schválení návrhu předsedy Sněmovny organizačním výborem. Ostatní zaměstnance Kanceláře sněmovny přijímá do pracovního poměru vedoucí Kanceláře.
§ 119
(1) K ochraně pořádku a bezpečnosti v budově Sněmovny, popřípadě tam, kde Sněmovna nebo její orgány jednají, se zřizuje Parlamentní stráž.
(2) Úkoly, organizaci a řízení Parlamentní stráže, jakož i povinnosti a oprávnění jejích příslušníků stanoví zvláštní zákon.
§ 120
(1) Písemné podklady pro jednání Sněmovny (sněmovní tisky) a Těsnopisecké zprávy o schůzích Sněmovny s uvedením všech vystoupení, přijatých usnesení a výsledků hlasování, jsou sněmovními publikacemi.
(2) Sněmovní publikace jsou veřejné; lze do nich nahlédnout a pořizovat jejich opisy a výpisy z nich v Kanceláři sněmovny.
(3) Poslanci dostávají všechny sněmovní publikace. Požádá-li o to poslanec, obdrží sněmovní publikaci na technickém nosiči dat.
§ 121
(1) V novém volebním období Sněmovny nelze projednat návrhy, které nebyly projednány a rozhodnuty v minulém volebním období, s výjimkou peticí a návrhů, o nichž je ústavním zákonem oprávněn po rozpuštění Sněmovny rozhodnout Senát.
(2) Ztratí-li poslanec mandát (§ 6), nelze projednat návrhy, které podal.
§ 122
(1) Návrhy zákonů předložené Sněmovně před účinností tohoto zákona se projednají podle dosavadních předpisů.
(2) K zásadám zákonů, které byly ke dni účinnosti tohoto zákona výbory projednány, sdělí navrhovateli stanovisko předseda Sněmovny; ostatní předložené zásady zákonů se neprojednají.
§ 123
Orgány Sněmovny, jejich funkcionáři, funkcionáři Sněmovny a ověřovatelé Sněmovny, jakož i poslanecké kluby a jejich funkcionáři zvolení nebo ustavení podle dosavadních předpisů18) se považují za orgány a funkcionáře zvolené a ustavené podle tohoto zákona.
§ 124
Do doby přijetí zákona o Parlamentní stráži vykonává funkci Parlamentní stráže Policie České republiky.
§ 125
Ve všech společných prostorách Sněmovny je zakázáno kouřit. Kouření je povoleno v místnosti, která bude vyčleněna Kanceláří sněmovny, označena a vybavena jako kuřárna.
§ 126
Do doby přijetí zákona o jednacím řádu Senátu se pro jednání Senátu použijí přiměřeně ustanovení tohoto zákona.
§ 127
Zákon ČNR č. 371/1990 Sb., o platu a náhradách výdajů poslanců České národní rady, ve znění zákona ČNR č. 267/1991 Sb., zákona ČNR č. 10/1993 Sb. a zákona č. 331/1993 Sb., se mění takto:
"Část pátá včetně nadpisu se vypouští.".
Zrušovací ustanovení
Zrušují se
a) zákon České národní rady č. 35/1989 Sb., o jednacím řádu České národní rady, ve znění zákona České národní rady č. 249/1990 Sb., zákona České národní rady č. 97/1991 Sb., zákona České národní rady č. 280/1991 Sb. a zákona České národní rady č. 42/1993 Sb.,
b) zákon České národní rady č. 36/1989 Sb., o poslancích České národní rady, ve znění zákona České národní rady č. 371/1990 Sb. a zákona České národní rady č. 280/1991 Sb.
§ 129
Účinnost
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. srpna 1995. Uhde v. r.
| Potvrzení o úhradě finanční částky v hotovosti | |
| Morseova abeceda | |
| SMLOUVA O PŮJČCE A O POSTOUPENÍ POHLEDÁVKY | |
| Smlouva o nájmu bytu, vzor 2 | |
| 666 | |
| Veřejná prostranství v Praze, kde se nesmí pít. | Nesmyslná vyhláška omezující svobodu. |
| Příloha č. 2 k Jednacímu řádu Poslanecké sněmovny | Z vládního portálu |
| Ústava České republiky | Z vládního portálu |
| LISTINA ZÁKLADNÍCH PRÁV A SVOBOD | Z vládního portálu |