Jičínský zámek

Zámek (náměstí) se nachází na zeměpisné šířce 50° 26' 7" a zeměpisné délce 15° 21' 48" a v nadmořské výšce zhruba 280,5 m.n.m.

Stručná historie Jičínského zámeckého komplexu

V místech dnešního zámku stál jednopatrový pozdně gotický měšťanský nárožní dům o jednom křídle, který sloužil majiteli panství Mikuláši Trčkovi z Lípy jako sídlo. Mikuláš starší Trčka z Lípy a na Vlašimi tento dům koupil v 16. století. Tento dům stával v západní části nynějšího zámku (tj. směrem od Valtické brány). Mikuláš mladší Trčka prodal roku 1538 dům Mikuláši Štítnému ze Štítného. Za nedlouho byl dům opět ve vlastnictví původních majitelů tj. ve vlastnictví Viléma Trčky. Vilém Trčka prodal dům jičínské obci za 100 kop grošů. Z této nízké ceny je zřejmé, že v této době byl ještě dům menší a nepříliš výstavní. Roku 1572 dům opět patřil vrchnosti – tj. Trčkovským.
Přibližně roku 1857 byly k domu připojeny 2 sousedící parcely do ulice Smiřických a sousední dům na náměstí. Zdivo těchto domů bylo použito při stavbě zámku, jak dokazuje neobyčejně silná zeď na pravé straně západního průjezdu a nález raně renesančního pískovcového ostění v podloubí.
Z vylíčení sporu mezi Bohuslavem Křineckým a Jaroslavem Smiřickým v roce 1587 lze usuzovat, že domy byly patrové a na nádvoří byly arkády. Tento komplex - pozdně gotický Trčkovský palác, je již považován za předchůdce jičínského zámku. Je velmi pravděpodobné, že palác byl při velkém požáru města roku 1589 částečně poškozen, nejsou o tom ovšem historické podklady.
V roce 1606 prodal Jan Rudolf Trčka z Lípy velišské panství hraběti Jindřichu Matesovi z Thurnu. Od tohoto panství oddělil město Jičín a připojil je k panství Kumburk, které Trčkové vlastnili již asi 80 let. Roku 1607 koupil kumburské panství i s Jičínem Zikmund Smiřický ze Smiřic, který již v okolí Jičína vlastnil řadu panství a statků.
Po Zikmundově smrti (roku 1608) zdědil majetek Zikmundův nejstarší syn Jaroslav. A dále po smrti Jaroslava Smiřického (roku 1611) se zámku ujal Zikmundův druhý syn Albrecht Jan Smiřický.
Komplex byl radikálně přestavěn – prakticky na nový renesanční zámek na přání Zikmunda Smiřického v letech 1607-1608. Byl dvoupatrový, čtyřkřídlý, se 4 arkádami kolem obdélníkového nádvoří a s nárožními arkýři (tento zámek je částečně zachován v západní části dnešního komplexu). Rozlohou zabíral plochu dnešního západního nádvoří. Za sporů o jičínské panství vyletěl roku 1620 jičínský zámek do povětří a vyhořel, když byl zabírán Saloménou Slavatavou, která vymáhala jičínské dědictví na své sestře Elišce. Ve sklepení byl uskladněn střelný prach a pravděpodobně byl záměrně zapálen Eliškou. Značná část zámku byla poškozena.
12. června 1621 přejal Albrecht Václav Eusebius z Valdštejna kumburské panství a s ním město Jičín. To mu bylo roku 1623 na základě císařské rezoluce přiděleno. Albrecht z Valdštejna k zámku vyvlastnil řadu domů (obyvatele přemístil do nových domů na předměstí) až k Frýdlantské bráně (dnešní Valdické bráně) a založil rozsáhlý knížecí zámek na základě revidovaného projektu architekta a stavitele Andrea Spezzy (+1628), který původní smiřickou stavbu zvětšil 4x. Na jeho stylu je patrné italské pozdně renesanční a manýristické východisko, přizpůsobené zdejší tradici. Z podoby zámku zůstaly zachovány kromě základních hmot zejména třípodlažní arkády západního nádvoří, arkády v přízemí východního nádvoří, jeho hladká jižní strana s branou do západního nádvoří, brána do ulice Smiřických a některé detaily. Stavba zámku byla započata roku 1625 na místě poničeného zámku, pravděpodobně za použití velké části původních konstrukcí. Stavbu řídil stavitel Pieroni. Svým postavením uprostřed města připomíná největší pražský palác, na kterém se ovšem nepodíleli tak významní architekti a stavitelé a který není natolik stavebně ani architektonicky dokonalý. Dolní dvůr sloužil jako remíza pro kočáry – pro uložení kočárů a pro ustájení koní. Dokončovacích prací na zámku se účastnil Pieroni de Galiano Giovanni (1586 – 1654) - italský právník, architekt, matematik a inženýr. K zámku patří nedokončená katedrála (dnes kostel) sv. Jakuba Většího, který nechal Albrecht z Valdštejna v roce 1627 postavit též Pieronim de Galiano Giovannim a je součástí zámeckého komplexu. Spojovací chodba z Valdštejnského paláce do oratoře spolu s centrální kupolí a věží zůstala nedokončena po Albrechtově smrti. Albrecht z Valdštejna chtěl v královském městě Jičíně zřídit biskupskou katedrálu a Jičín se měl stát městem na úrovni hlavních měst císařství. tedy nad úrovní Prahy. Bohužel se mu nepodařilo myšlenku zřízení biskupství prosadit, bylo zde zřízeno pouze proboštství. Torzo monumentální katedrály je nedokončeno dle původních plánů a je nazýváno kostelem. Na výzdobě zámecké kaple v letech 1630-31 se z velké části podílel sochař Arnošt Heidelberger. Roku 1643 vévoda Albrecht E. z Valdštejna zemřel a po jeho smrti se zámek 100 let neopravoval.
Roku 1681 propukl v Jičíně velký požár, který poškodil velkou část města a část zámku.
Dobový detail z roku 1681 (viz obr. 2.) ukazuje pohled na průčelí jičínského zámku po Valdštejnově rozšíření zámku. Tento detail byl zhotoven ještě před pozdější barokní úpravou zámku. Architekti Albrechta z Valdštejna při dvojnásobném zvětšení průčelní fronty opakovali polygonální věžici i na nově přistavěné části, zdůraznili však rizalitem i osu stavby. Střední věžice zanikla s pozdně barokní úpravou průčelí.

Roku 1745 do města vpadly pruské vojska, které opět příliš neponičili objekt zámku a způsobily pouze škody na majetku zámku, jako krádeže inventáře.
Roku 1767 ve městě opět propukl velký požár, který měl za následek klasicistní přestavbu města. Průčelí zámku upravoval pro Trautmannsdorfy před rokem 1775 český architekt a stavitel Filip Heger (1734-1804) ve stylu pozdního baroka a ranného klasicismu. Zhotovil dva rizality s tympanony v průčelí do náměstí, upravil ostatní fasády, nechal zbudovat mansardovou střechu a snést střední arkýř se štíty. Dále postavil zděné schodiště na obloucích do panské oratoře v kostele. Součást zámku, kostel sv. Jakuba Většího, byla také renovována – dle původního projektu byla přistavěna spojovací chodba z paláce. Jan Hřebel namaloval nástropní iluzivní malbu nepravé kupole, freskové obrazy evangelistů a církevních otců namaloval Josef Kramolín.
Opět roku 1809 byl zámek a jeho vnitřní zařízení opět poškozen požárem. Po požáru se upravilo hlavní průčelí do zámeckých nádvoří. Novým zařízením a konferenčním salonkem tří císařů s portréty monarchů byl opatřen kolem roku 1813.
Díky postupnému zvětšování města a zvyšování objemu obchodu bylo město přinuceno od roku 1816 začít postupně bořit hradby města. Hradby sousedily či byly přímo napojeny na jičínský zámek.
Roku 1840 započala pozdně empírová přestavba města a opět se dotkla jičínského zámku (při přestavbách byla stávající část zámku ponechána a do stávajících nosných konstrukcí nebylo příliš zasahováno).

Současnost Jičínského zámku

Jičínský zámek je největší budovou na Valdštejnově náměstí. Má 12 arkádových pilířů a průčelí ukončují původní nárožní arkýře, sahající do 2. patra. Klasicistní trojúhelníkové frontony spojuje kuželová atika, v obou patrech průčelí jsou sdružená okna. Do předních dvou zámeckých nádvoří vedou průjezdy s bosovanými portály. Menší západní nádvoří obklopují arkády na pilířích (ve 2. patře pilíře s rovným kladím). Větší východní nádvoří má arkády v přízemí, ale jen při dvou stěnách (severní a východní). Z velkého počtu zámeckých místností jich část slouží Okresnímu muzeu. Ze staršího zámeckého zařízení se zachoval empírový tzv. konferenční salónek tří císařů.
Poslední větší rekonstrukce Jičínského zámku byla započata roku 1971 dle povolení Státního ústavu pro rekonstrukci památkových měst a objektů. Vedoucí projektu byl ing. arch. Číla a zodpovědný projektant akad. arch. Kříž. Při rekonstrukci bylo v 1NP zbouráno několik nenosných stěn – z důvodu zvětšení vnitřního prostoru dle plánovaného účelu využítí. Mezi největší zásahy do statiky zámku patří adaptace prostor rohu zámku pro účely vinárny u kostela sv. Jakuba Většího (viz. obr. 3.). Při úpravě vnitřního prostoru restaurace byla vybourána stěna tl. 870 mm. Tato stěna neměla nosnou funkci klenby vstupní místnosti (klenba křížová) ani klenby salonku (valená klenba). Stěna nesla stropní konstrukci a dále sloužila též jako opora pro křížovou klenbu podloubí Valtického náměstí. Vzniklý otvor byl zaklenut a zesílen klenebním pasem do stávajících pilířků. Vybourání vnitřní stěny bylo vyžádáno z důvodu zvětšení prostoru restaurace (vinárny) o salonek a k zabezpečení přístupu ke kuchyni restaurace. Úprava byla zdařilá a nenarušila trhlinami nosné konstrukce jičínského zámku ani kleneb podloubí náměstí.

Od této doby již proběhlo pouze několik menších rekonstrukcí a úprav vnitřních prostor pro účely menších obchodů, banky, zámecké restaurace a městského informačního centra. Žádná z těchto rekonstrukcí ovšem nezasahovala do nosného systému budovy ani nijak neměnila způsob využití prostor.


Literatura
[1] Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezku, kol. dr. Tomáše Šimka, nakl. Svoboda, 1989
[2] Projekt rekonstrukce Jičínského zámku z r.1971, arch. Kříž
[3] Dobová dokumentace Státního archivu – Valdštejnjania.

Komentáře (0)