Copak cesta, ta by šla, cesta jde, možná sama, jde si cestou. I ten kamének přeskočí, i na hrbólku poskočí.
Nuž a vůle, každá skrytá, žije vpřed. Zda-li víla každých dní.
Mysl sama i tak obá, poškozena přec tak pevná, přes bol není žalu.
I to přání, hrozné bylo, předem nic a poté samo.Otázkou je, kam to bylo, možná nikam