Ne, že bych chtěl nějak machrovat, ale patřím mezi protřelé cestovatele. Opět sme
měli možnost (redakce mizici.com) se přesvědčit o našich schopnostech a mediální
známosti mezi sprostým lidem. Nastoupili sme do vlaku, kterej směřoval do Hradce
Královýho, první dva vagóny, dále potom též do Prahy, dle informací průvodčího
poslední tři vagóny, nutno říct, že vlak měl vagónů maximálně pět a minimálně čtyři.
My jsme nastoupili dle dostupných informací do vagónu druhého z pěti respektive
čtyř vagónů, otázka, kam jedeme, natož otázka, od jakého směru průvodčí z nádraží
počítal vagóny, pokud od předu, možná jedeme dozadu nebo to může být celé uplně
jinak či se může jednat o vyjímkový případ podepření drážního vozidla. Tak jako
tak jsme prostě a jednoduše nastoupili do vlaku a průvodčí, očividně zamyšlen nad
problematikou diskrétního řešení tohoto případu nás zapoměl kontrolovat. Jednoduché
ozřejmění proč se tak mohlo stát je náš mediálně okoukanej vzhled, jednoduše
zapadneme do sedaček natolik, že nejsme pozorovatelný. Což může být výhodou, ovšem
jako vždy v mizícím případě to nahrává ke vzniku dalších závažnejch či jinak
zajímavejch témat. Je totiž docela dost možný, že jsme do vlaku nenastoupili
fyzicky, nýbrž jen částečně nefyzicky. Nefyzičnost našeho nástupu je až podezřele
dobře vysvětlitelná naším možným předchozím setkáním a bližším seznámením s vlakem
v době cesty podél kolejí. To by ovšem komplikovalo život jak nám, tak ostatním
obyvatelům naší milé zaneřáděné planety. No je třeba doufat, že se tomu tak nestalo
a že je vše pouze shodou náhod ve stavu věcí, v jakém se nacházíme.